Písař Bartleby

Děj: Je polovina 19. století a vypravěč Melvillova příběhu nás vítá v New Yorku, na jedné z nejproslulejších ulic světa Wall Streetu. Je majitelem menší právnické kanceláře a seznamuje nás se svými zaměstnanci. V době našeho příběhu se vypravěč rozhodne přijmout dalšího opisovače. Jednoho dne se však ve dveřích jeho kanceláře objeví Bartleby. Později Bartlebyho chování začíná majiteli kanceláře způsobovat nečekané problémy a všechno co potom následuje je podivné až zarážející. Bartleby se nakonec ocitne v blízkém vězení.

Hlavní myšlenka díla, autorův záměr: Výklad této novely lze pochopit z Melvillova neúspěchu u čtenářstva, jelikož tohle dílo předběhlo daleko svou dobu a tudíž nenacházelo odezvu. To zahánělo Melvilla do ústraní. Proto můžeme vidět jedno z prvních vyjádření pocitu odcizení ve společnosti. Je to příběh o strachu před komunikací, o deprimujícím pocitu, že lidská slova nedojdou odezvy a porozumění. K tomuto nás opravňuje Bartlebyho životní styl. Dalo by se také říci, že je to tragédie neangažovanosti, jelikož v dnešní proorganizované společnosti není dobře možné zůstat stranou. To má za následek rozklad, zkázu osobnosti. S tímto také souvisí možnost interpretovat Melvillovo podobenství jako tragédii pasivity. Hrdina Bartleby je ojedinělý právě svou pasivitou. Odmítá docela běžné každodenní povinnosti, a proto lze povídku též vykládat jako příběh nechuti zapojit se do společenského života a přijmout její modely.

V neposlední řadě bych měl zmínit, že je to příběh o umělci, který si tvoří svůj vlastní svět a do toho běžného světa odmítá vstoupit. Příběh se také jeví jako symbolické vyprávění o lidské trpělivosti, o soucitu s bližním, jehož život se vymyká našim běžným představám, a o hluboké toleranci, jakou v nás musí vzbuzovat smutný lidský úděl.

Určitě bych neměl povídku chápat jako příběh člověka, který cílevědomě neguje společnost, jež mu nevyhovuje, a volí raději cestu sebedestrukce.