Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Avigdor Dagan

Zařazeno: iReferaty.cz > Čtenářský deník > Avigdor Dagan
 
Autor: Viktor Fischl
Název díla: Avigdor Dagan
Datum vložení: 19.5.2006

 

squareVClanku:
id='square-ir'
Rodiče pocházeli z moravsko - slezského pohraničí. Rodištěm otce bylo malé městečko pár kilometrů od hranic, díky tomu však již navštěvoval maďarské školy. Později roku 1911 byl přijat jako maďarský korespondent do Královehradecké továrny na harmonia. Spolu s ním přijíždí do Čech i jeho choť, původním povoláním učitelka v Trnavě.

Prvním domovem se mladému páru stal dům pana Kulhánka. Tato postava se později stala inspirací Viktora Fischla pro vytvoření knihy Velocipéd pana Kulhánka. Před narozením prvorozeného syna se však rodina stěhuje do domu na Čelakovského třídě č.p. 503. Dnes se tento dům pyšní pamětní deskou zdobenou reliéfem tohoto velikána.

Krom rodičů, jejichž harmonický stav popisuje autor v knize Hrací hodiny, jeho dětství a uvědomění si vlastního židovství ovlivnili i jeho dva dědečkové, na které velmi rád vzpomíná. V mnoha rozhovorech je popisuje. Oba mí dědečkové byli velmi zbožní. Dědeček Gabriel z Holiče měl Pána Boha trestajícího každé provinění, zatímco dědeček Filip ze Skalice naopak Boha, který odpouští. Já jsem si utvořil jakýsi kompromis.
Osudem rodiny zahýbala i první světová válka.Otec narukoval na srbskou frontu jako záložní důstojník. Hned na začátku byl však raněn a odvolán do Záhřebu, kde se stal vedoucím rekonvalescentního střediska pro raněné vojáky. Nechal si za sebou přivézt svou ženu i se synem a služkou. V Záhřebu přibývá také do rodiny dcera, zde také začíná navštěvovat Viktor základní školu.

Po válce se rodina navrací zpět do Hradce Králové. Otec si zakládá zasilatelskou firmu, která spolupracovala především s Jugoslávií. Viktor začíná navštěvovat klasické gymnázium.Rodina se dostává do finančních těžkostí, vlivem krachu otcovi firmy, ale Viktora to neodrazuje od jeho literárních pokusů. V sextě mu vychází první básně v literární revue Cesta,které jsou převážně ovlivněny poetismem. O tomto směru se sám autor vyjadřuje: ,, Poetismus, to byla nádhera sama. Jako by vycházel z nějakých oslav s vodotrysky a ohňostroji, před kterými stál v úžasu. Hostina bez konce. Fantazie bez hranic. Později však mé nadšení opadlo a poznal jsem, že nádhera poetismu je pouze na povrchu. Velký vliv na mladého autora má i František Halas a Albert Ehrenstein, velký německý expresionistický básník, vzdálený bratranec jeho matky, po níž možná své literární vlohy zdědil.

Po maturitě na gymnáziu pokračoval studiem práv na Karlově univerzitě v Praze. Už během studií působil jako redaktor sionistického týdeníku Židovské zprávy, do kterého přispíval až do 15. 3. 1939. Tou dobou byl již ženatý s manželkou Stellou a pracoval jako parlamentní sekretář menšinové Židovské strany. Nastala okupace. Představitelé sionistické strany se začala scházet u Fischlů doma na Letné a radit se jak reagovat na nastalou organizaci. Z těchto schůzek nakonec vznikla listina sedmdesáti nejohroženějších židů, které bylo nutno dostat ze země. Seznam byl podán britskému konzulovi, který víza přislíbil. Víza ale dlouho nepřicházela a tak se Viktor Fischl, v té době již bez práce, rozhodl, že si pro ně zajede do Londýna. Díky platnému pasu a siamské novinářské legitimaci se mu podařilo zázračně vycestovat, i když válka byla naspadnutí a pozice židů v té době již velmi omezená. V Londýně se spojil se siónskou organizací a jeho žádost byla víza ihned vyřízena. Podařilo se mu na seznam připojit i jméno své ženy, díky tomu se i ona mohla zachránit.

V Londýně si pak spolu se dvěma přáteli založili svépomocný spolek Selfaid Association of Czechoslowak Jews. Díky mezerám v britském zákonodárství se jim podařilo dostat z protektorátu přes 200 lidí než začala válka. Bohužel zbytek jejich rodiny zahynul v koncentračních táborech, až na bratra Pavla, který prošel Osvětimí i pochody smrti, ale na konci války se mu podařilo uprchnout a nyní žije v Tel Abivu. Kniha Dvorní šašci byla napsána především z jeho vzpomínek.
Po pádu Francie se Benešova vláda přestěhovala do Londýna. Masaryk mu nabídl zaměstnání. Viktor Fischl se stal spojovacím úředníkem mezi britským parlamentem a tiskem. Byla mu svěřena jakási kulturní propaganda. Spolu s Františkem Langerem a Josefem Kodíčkem založili také roku 1940 exilový československý PEN klub. Brzy na to jim anglický PEN klub udělil právo hospitantů, takže se mohli zúčastňovat jejich schůzek a zasedání. Tím získali styky s kulturní Britskou elitou.

Jako literát se zapsal do povědomí Britů svou poémou Mrtvá ves, jednalo se o bezprostřední reakci na zprávu o likvidaci Lidic. Během pár dní byla tato báseň přeložena do angličtiny a vysílána na BBC. Spolu s několika významnými literáty sestavuje v Fischl knihu na téma vypálení Lidic.
Brzy se také dozvídá o hrůzách páchaných v nacistických táborech, snaží se o tom přesvědčit Benešovu vládu, ale bezvýsledně, až díky očité výpovědi dvou uprchlíků se Anglie dovídá o nacistických zvěrstvech.
Jako na jednu z příjemnějších věcí a skutečností vzpomíná V. Fischl na T. G. Masaryka. Ten z něj dle jeho slov vychoval diplomata. Na jeho literární a prozaickou kariéru měl oproti tomu vliv František Langer a William Saroyan, kteří ho navedli na tuto dráhu. Sám spisovatel poukazuje na společné rysy jeho postavy Daniela z knihy Píseň o lítosti,která nese částečně autobiografické rysy, s postavou Arama, kde předtím vypsal W. Saroyan své vlastní já. Právě za tuto knihu dostal V Fischl cenu Evropského literárního klubu. Byl na ni velmi hrdý a když mu ji po válce odmítla komunistická vláda vydat, ta se rozhodl pro odchod z vlasti, byla to taková poslední kapka po Masarykově smrti.

Roku 1948 definitivně odchází z Československa do Izraele a přijímá hebrejské jméno Avigdor Dagan. Téměř třicet let působí v izraelských diplomatických službách. Od roku 1955 jako chargé d´affaires na velvyslanectví v Japonsku a Barmě, později jako velvyslanec v Polsku, Jugoslávii, Norsku a Rakousku. Do Čech se vrátil poprvé až v roce 1990, po více jak čtyřiceti letech jako člen izraelské delegace při obnově izraelsko - československých diplomatických styků.
Od roku 1977 se věnuje pouze literární tvorbě, za kterou získal mnoho ocenění.

POUŽITÁ LITERATURA
EMINGEROVÁ, D.Dva životy, Praha: G plus G,s. r. o. 2002





Hodnocení: (hodnotilo 6 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Nastavení soukromí | Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (Progsol s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Spolupracujeme s Learniv.com. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz