David Copperfield

Tento román, ve kterém se autor zaměřuje na život malého chlapce a později muže Davida Copperfielda, je vlastně autobiografickým dílem. Je zde zobrazena měšťácká bezohlednost a nenasycenost, naproti tomu i lidská dobrosrdečnost.

David Copperfield se narodil v Blunderdovu v Suftoku. Jeho otec zemřel o 6 měsíců dříve než se David narodil. Byla to velmi těžká doba pro jeho matku. Jednoho dne seděla u krbu tělesně vyčerpaná. Pochybovala o tom, jestli vydrží těžkou zkoušku, která ji čeká. V tomto neveselém stavu ji zastavila otcova příbuzná, slečna Belezey Trotwoodová. Tato slečna ji nazývá dítětem. Zlobí se i na Davidovu chůvu Peggoly. Teta Belezey si v domě počíná jako paní s předsvědčením, že místo Davida se narodí holčička. Po narození chlapce teta odešla a více se v domě neobjevila. David měl velice rád svou mladou a krásnou matku, ale také svou dobrou chůvu Peggoly, která mu byla později dobrým přítelem a ochráncem. Vždy večer chodila matka k sousedům, kde se seznámila s panem Wurdstove, za kterého se později provdala. David jezdil na náštěvu k panovi Peggolymu, bratru jeho chůvy, který se staral o své děti Hauzi a Emilku. David se s Emilkou velmi spřátelil. O matčiných vdavkách David nevěděl a po návratu domů byl nevlastní otec k němu zlý a matku ovládal podle své vůle. Do domu pozval svoji sestru Janu Maudstoveniovou, která měla také na Davida i jeho matku nepříznivý vliv. Davidův nevlastní otec se ho chtěl zbavit, a proto ho poslal do Zaleneského ústavu pro chlapce, kde byl velmi přísný řád. Nejhorší surovcem byl ředitel ústavu, pan Greahl. Na prázdniny odjel David domů, kde je však stále pronásledován svým otcem. Je rád, že prázdniny se chýlí ke konci. Odjíždí zpět do ústavu, kde se po krátké době dozvídá, že mu zemřela maminka. Proto tento ústavu opouští a odjíždí do Londýna, kde začíná těžký život. Rozhodne se vyhledat svoji pratetu, která bydlela nedaleko Londýna. Teta ho přijala za vlastího, změnila mu jméno a dala ho na studia lékařská.