Drašar

Drašar – je přezdívka rodu Michlů, tedy i Josefa Václava Michla, který se narodil jako toužebně očekávaný syn měšťanu z Poličky Antonínu Michlovi. Jeho starší sestra se narodila postižená a proto otec vkládá veškeré své naděje do syna. I přes finanční těžkosti posílá syna na studia a doufá, že se stane knězem.
Josef Václav je nadaný žák a po ukončení gymnasia nastupuje do kněžského semináře v Litoměřicích a Praze. Stává se z něj vzdělaný člověk s velkým vlasteneckým cítěním. Snaží se o znovuzavedení českého jazyka, který v této době přežívá již víceméně jen na venkově. Dochází však i k jeho prvním rozporům s církví, která se mu jeví jako striktní a příliš omezená. Tyto pocity umocňuje fakt, že jeho láska ke slečně Míně je opětována a přísný celibát mu znemožňuje jejich lásku zveřejnit, natož pojmout Mínu za manželku. Řešení této situace vidí v přestupu do církve bratrské a odjíždí proto vyřídit potřebné záležitosti do Budapešti. Zde se však setkává s nepochopením. Vrací se tedy zpět do Čech. I zde však jeho jednání vyvolalo velký odpor, nejen ze strany církve, ale i vlastní rodiny. Přesto se nevzdává a pokračuje ve svém úsilí, avšak marně.
Jeho životní pouť končí v malé vesničce Březiny. Většina zdejších obyvatel jej uctívá jako vzdělaného muže, který dokáže nejen výborně kázat, ale je jim nápomocen i při vedeních soudních sporů či vyřizování úřednických záležitostí. Zde najde také svou životní družku. Ta však krátce po porodu jejich dcery umírá a tato skutečnost Drašara velmi raní. Jeho životní elán a víra se pomalu vytrácejí a z kdysi silného a pohledného muže se stává troska. Dceru Justýnu přebírá do výchovy jeho sestra a Drašar zanedlouho umírá.