Píseň Psů, Píseň vlků

V první básni popisuje autor blažený život psů (pod tím si můžeme představit člověka žijícího v nedemokratické zemi), který má doslova o život postaráno, má kde žít, má co jíst. Nevadí mu zamračená obloha, déšť ani sníh (to může značit nesnáze spojené s životem – nepřítel v zemi, finanční situace aj.). On přes všechno má kde žít, má se kam uchýlit před nebezpečím, má zázemí. Popisuje, že psi mají co jíst, to by mohlo znamenat, že pokud se podvolí vládci a poslouchají ho, nebouří se, mají se co se týče fyzické stránky dobře. Přes toto ale občas vladař může znamenat také problém, ten ale brzy přejde a oni můžou zase zbaběle dělat co pán poručí. Když to shrneme kolem a kolem, mají všechno, co jim stačí pro život. Bohužel jen pro život tělesný, protože nemají ani špetku svobody.

V druhé básni je popsán krutý a mnohdy smrtí končící příběh vlků (pod nimi lze si představit člověka ne třeba chudého, politicky, myšlenkově nesvobodného). První sloka je pro ukázku stejná. Nejspíš proto, abychom mohli lépe poznat ten pravý rozdíl mezi oběma básněmi, nikoli, že třeba jedna báseň má o tři slova méně než ta druhá apod. V té první sloce tedy popisuje tu samou situaci, zamračená obloha, déšť a sníh. I v této básni to ale myslím znamená téměř to samé. Problémy s uživením sebe samého, nemožnost zabývat se tím, co bych chtěl já, tedy tělo, ale i duše. Vichřice může značit tisíce věcí. Můžeme si představit stíhání státem pro politický nesouhlas, někomu stačí, že mu jenom někdo řekne na ulici, že ten kabát, co má, je výstřední. Jiný je společensky zavržen (i když to souvisí s tím kabátem). Kastování podle toho, z jaké je člověk rodiny, jestli je vzdělaný, jestli věří v tu a tu víru, kolik má na kontě a tisíce jiných věcí. Mráz = kupříkladu tlak a nejistota vyvolaná již zmíněnými „vichřicemi“. Smrt v předposlední sloce bych chápal, jako konečné postižení za všechny přestupky (přestupky etik společenských zvyků a pravidel…) V závěru básně ale přes toto veškeré utrpení autor vyzdvihuje svobodu, protože ačkoliv zmínění vlci mají hlad, strádají a mnohdy umírají, mohou kdykoliv kamkoliv běžet, nebo mohou utíkat, promne zamne třeba se kutálet, mohou výt na měsíc třeba ve čtyři ráno. Do běžného života bych to převedl tak, že svobodný člověk (podle mě by teda musel být svobodný člověk asi sám a na pustém ostrově, aby byl opravdu svobodný) má sice těžší život (zvlášť v nesvobodné společnosti), ale prosazuje si své názory a celkově si dělá co chce. Bohužel za to bývá odsuzován až postihován.

Bohužel (někdo by snad řekl bohudík) se tato báseň dá naprosto snadno převést do běžného života. Myslím, že i u nás v demokratické zemi (nemluvím o situaci před deseti lety a víc – na to by mi asi nestačil papír) si určitě člověk nemůže dělat, co by si přálo jeho tělo, bohužel u čím dál míň lidí duše. Třeba si myslí, co chce, s prosazením tohoto názoru je to ale zase poněkud těžší. Může se zabývat, celkem čím chce, může se oblékat jak chce, může milovat, koho chce, bohužel za to je mnohdy odsuzován společností. Možná si kdosi řekne, že ideálem je absolutní svoboda těla i duše. Na toto téma by se ale dalo diskutovat celé hodiny i dny a hlavně takováto svoboda není na tomto světě možná, takže akorát prosím paní profesorku, aby omluvila, že jsem se takto rozepsal, já se příště polepším.