Píseň O Rolandovi

Jest to starofrancouzský epos, vzniknuvší na přelomu 11. a 12. století našeho letopočtu. Autor tohoto eposu je neznám. V Evropě se můžeme chlubit jen třemi takovými starými eposy a jeden z nich je právě Píseň o Rolandovi. Další jsou pak staroněmecké Písně o Nibelunzích a do třetice to je staroislandský epos Edda. Dílo Písně o Rolandovi se sestává z více jak čtyř tisíc desetislabičných veršů.

Děj vypráví o hrdinovi eposu Rolandovi, který měl svůj mocný meč Durandal a roh Olifant. Roland je člen vojska francouzského krále Karla Velikého, mimochodem korunovaného papežem na císaře přesně v roce 800. Karel dobývá Saracény ve Španělsku. Ovšem v Zaragoze mají Saraceni svoji hlavní pevnost, která nemohe být dobyta. Důležitá byla bitva u průsmyku Roncevaux. Karlovo vojsko odjíždí pod falešnými sliby úlisného krále Marsila. Jenže právě když projíždí poslední část vojska, vedená Rolandem průsmykem, napadnou je lstiví Saraceni. Saracénů je mnohem více, ale Holand udržuje Durandalem výhodu pro jeho vojsko. Olivier – Rolandův přítel – vyžaduje aby Roland zatroubil na Olifant, ale Roland odmítá. Nakonec je donucen přivolat posily Olifantem, protože se mu Durandal při lítém boji rozbil. Jenže zatroubí tak silně, až umře. Karlova vojska se stihnou vrátit a rozsekat Saraceny. Zmocní se pak i oslabené Zaragozy a křížová výprava je dokončena. Později je zjevem archanděla Gabriela donucen k dalším křížovým bitvám.

Epos vyzdvihuje francouzského krále a jeho hrdiny, kteří byli křesťané a proto nejodvážnější a nejhrdinštější bojovníci.