Když v ráji pršelo

Zapadlé údolí někde na Šumavě,kde bylo naměřeno největší množství srážek za rok,starý mlýn a dva intelektuálové z Prahy.Co z toho může vzejít?O tom je právě tato kniha.
Ludmila a Petr,ona učitelka,on filozof s doktorátem,přijíždějí do údolí pod městečkem Jelení ve svém starém,skoro nepojízdném,Samsonu a těší se na svůj nový život.Idilka se však nekoná.Dům je provlhlý,špinavý,plný harampádí a bez přívodu elektrické energie a vody.

Ikdyž je 1. června,tak stále prší a údolí zahaluje mlha.Prvotní zklamání už proběhlo a teď je načase začít makat,aby se nehostinný mlýn změnil v pohostinství s útulným penzionkem.Práce je zdlouhavá a blíží se zima.Elektřinu a vodu zavedou až na jaře a silnice taky hned tak opravená nebude.

Navzdory birokratům se ale rozhodnou zůstat.Zima je zde krutá,ale oba zahřívá pevná vůle a vzájemná láska.Ludmilu zpočátku děsí úplně vše,lidé z vesnice,domácí zvířata,minulost jejich domu (bývalí majitelé,němci,kteří se oběsili na půdě),samota,když je Petr mimo dům…,ale i ona si časem zvykne a roli utěšovatele si prohodí.

Když se zdá být vše v pořádku,přijde krutá rána,Ludmila potratí.Oba jsou na pokraji sil,ale nevzdávají se.Částečnou útěchu najdou v novém příteli,malém pejskovi Kainovi,kterého Petr dostane od lidí z vesnice.Jejich odhodlání zůstat se zvyšuje.Přes zimu si najdou práci a za dlouhých zimních večerů uklízejí a zútulňují svůj domov.

Přichází tolik očekávané jaro a s ním i elektřina,voda a řemeslníci,kteří pomohou s opravami.Vše se připravuje na otevření.

Je opět 1. června a Liščí mlýn je slavnostně otevřen.Hosté se však nehrnou a oba si uvědomují,že vlastně prohráli.

V knize jsou výborně popsány ženské myšlenky, ikdyž to psal chlap!!!