Omyl a jiné povídky

Tato kniha vypráví o zážitcích,zkušenostech,o vítězstvích a prohrách slavných českých, ale i zahraničních osobností sportovního světa. V knize je zachyceno osm povídek z cyklistického prostředí, tři z horolezeckého, jedna pojednává o skocích na lyžích a jedna vypráví o běžeckých závodech. První povídka, kterou jsem si vybral se jmenuje HODINKY S VODOTRYSKEM. Po válce se jeden český cyklista jménem Martin dozvěděl, že pojede závodit do Švýcarska. Na jednom závodě ještě v Česku se seznámil s francouzským cyklistou Otkem. Ve Švýcarsku byli ubytováni v Zurichu v prěpychovém hotelu. Když se večer procházeli s kolegou Myškou, uviděl ve výloze krásné, zlaté hodinky se stopkami, které se mu okamžitě zalíbily. Druhý den nastoupili na start. (str. 56) Hned od začátku závodu se držel na předních pozicích. V pátém kole ujel pelotonu se Švýcarem Meisnerem. Únik se nezdařil a v šestém kole je opět dohonili. V posledním kole se Martin rozhodl, že provede únik sám. Stále zvětšoval svůj náskok a do cíle dojel první. Při závěrečném ceremoniálu a fotografová- ní si nechal své kolo, protože by to bylo nevděčné vůči jeho kamarádům, kteří ho sestrojili. Za vítězství nedostal žádné peníze, takže se s hodinkami mohl rozloučit.

Martin nezradil své kamarády, radši se připravil o ty krásné hodinky. Byl čestný, a také byl ve skvělé formě. Otkovi šlo jen o peníze, tipoval Martina na vítěze závodu. Myška byl Martinův přítel, neměl tak dobrou fyzičku jako Martin, v průběhu závodu odpadl. Druhá kapitola se jmenuje JAK TO ČLOVĚK PROHRÁL A POTOM VYHRÁL - NEJDŘÍV JAK TO PROHRÁL. Belgičan van Ivens vypráví, jak byl v závodech k druhým závodníkům sobecký, neohleduplný a mnohdy i krutý. Jednou přijel k českému závodníkovi a požádal ho o lahev vody, myslel si, že už van Ivensovi došla, lahev vypil celou. O několik kilometrů dál zahlédl Čech, jak van Ivens pije ze své plné lahve. Za takovéto podobné kousky ho závodníci neměli rádi a mlčky ho vyloučili ze svého kolektivu. V dalších závodech mu nikdo nepomohl. Když chtěl provést únik, nikdo s ním nechtěl jet. Vodu už mu také nikdo nedal. A TEĎ JAK TO VYHRÁL. (str. 66) Jindy zase na začátku etapy ujel Belgičan Hufkens. Odborníci si mysleli, že to nemůže vydržet. V jednom městě na náměstí vyjel z dráhy, jen aby si od své dívky vzal květiny. Přitom se ho snažilo dohonit nejméně sto cyklistů. Poslední povídka se jmenuje NEJHEZČÍ DEN DANIELA GROUSSARDA. K jednomu závodu v Čechách se přihlásil neznámý Francouz Daniel Groussar. Všichni si mysleli, že je to nějaký borec, ale v závodě se ukázalo, že jede svůj první závod a hned jel na posledním místě, protože vůbec netrénoval. Už ani neviděl peloton. Celý konvoj uzavíral policista Dolejš, který jel na motocyklu. (str. 74) Groussar byl nezkušený jezdec, myslel si, že v Čechách nejsou tak dobří závodníci. Dolejšovi bylo Groussara líto, a tak se rozhodl, že pro něj udělá takový velký podvod.

Kniha se mi líbila, protozě byla zasazena do sportovního prostředí a hlavně do světa cyklistických závodů. Děje se odehrávají většinou na závodištích v přírodě v padesátých až sedmdesátých letech.