Komentáře k událostem 1992-1993

Vydavatelské poznámky: V roce 1993 vydalo NLN, s. r. o., nakladatelství Lidové noviny, Jana Masaryka 56, Praha 2.
ISBN:80-7106-057-7
Doba a místo děje: Střední Evropa (hlavně náš stát) v letech 1992 -1993.
Obsah díla: Jde o autentický soubor novinových článků vycházejících v daném období v Lidových novinách. Texty jsou rozčleněny do devíti částí.
Abdikace
Tento oddíl se zabývá abdikací prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 20. července 1992. Co vedlo Václava Havla k rezignaci post prezidenta? Především nezadržitelný pád jednotného státu (už jenom styl vyhlášení Slovenské republiky, Mečiar), nedostatečné pravomoci prezidenta, natvrdlost zákonodárců a mnohé další.
Rozpad
Autor se zde zamýšlí nad historií jednotného státu - od vzniku roku 1918, přes druhou republiku, protektorát, únor 1948, socialismus, sametovou revoluci až po rozpad jak probíhající roku 1992, tak faktický k 1. 1. 1993. Vyzvedává obzvláště republiku první, Masarykovu - její demokratické, mravní a sociální ideály.
Autor se zde zamýšlí nad historií jednotného státu - od vzniku roku 1918, přes druhou republiku, protektorát, únor 1948, socialismus, sametovou revoluci až po rozpad jak probíhající roku 1992, tak faktický k 1. 1. 1993. Vyzvedává obzvláště republiku první, Masarykovu - její demokratické, mravní a sociální ideály.
Vyzdvihává také fakt, že při rychlém rozdělování společného majetku zbyl čas i na rozumnou úvahu a nehádalo se úplně o všechno.
Na počátku října 1992 navrhl poslanec Miloš Zeman vytvořit Česko-Slovenskou Unii. Jeho návrh byl přivítán a autor si zde z něj dělá legraci, protože chce ustanovit zanikající federaci.
Tvrdí, že k udržení republiky chyběla dobrá vůle, a to obzvláště ze slovenské strany. Na rozdíl od Mnichova 1938, kdy byla naše republika rozbita z vnějšku, v roce 1993 bylo Československo rozbito zevnitř.
Takřka všichni autonomisté se odvolávají na prezidenta Wilsona, který propagoval právo na sebeurčení národů. Pan Wilson však klade podmínky - musí se tak dít se souhlasem Společnosti národů a do autonomizace nesmí být zaneseny staré ani nové antagonismy a rozpory, které by mohly vést k porušení míru v Evropě a následně i ve světě. Je rád, že faktický vznik nové republiky proběhl v pořádku a pokoji a jako věčný optimista se těší na další vývoj našeho nového státu - jeho budování.
Stěžuje si na neprůhlednost jednání o rozdělení republiky - víme jen, že byly složité, ale nikdo k tomu neuvedl žádné podrobnosti.
Prezident
Jakožto poradce prezidenta měl celkem přehled o tom, co se na Hradě dělo. Na otázku "Proč byl prezidentem zvolen právě Václav Havel?" odpovídá šalomounsky, že se nenašel nikdo lepší. To o sobě tvrdí i sám V. Havel - nikdy totiž nechtěl být prezidentem - jen umělcem.
Zamýšlí se nad zvykem (nikoli normou) zaběhlých demokracií o stodenní lhůtě nově zvolenému funkcionáři na seznámení se s působištěm a svými úkoly. Teprve po tomto období se začíná s kritikou daného funkcionáře (popř. vlády). Doporučuje to zkusit i v případě prezidenta.
Zamýšlí se také nad názory Václava Havla, jeho morálních stránkách. Rovněž se zmiňuje o jeho propagaci funkce ombudsmana
Jak to šlo
Zabývá se stavem naší nové republiky, zda jsme spokojeni s úrovní vyspělosti a růstu, jak přijímáme ekonomický rozvoj, zda budeme schopni přenést i krizi. Je v těchto věcech optimistou.
Polemizuje s poslancem, který napsal článek do Rudého práva o kultuře a penězích. Kardinální otázka je: Kolik peněz ze státní pokladny půjde na kulturu?1 . Zmíněný poslanec vyhlásil stav ohrožení. Autor však uvádí příklady, že na k dobré kultuře si peníze najdou cestu samy, jen "kultura" nízké úrovně (viz socialismus) musí být silně dotována. Uvažuje nad transformací společnosti socialistické ve společnost kapitalistickou, až konzumní - co to lidem přináší.
Komunisté
Je silným odpůrcem komunismu a komunistů (i převlečených a obrozených). Zabývá se tehdy aktuálním případem Katyně (postřílení čtrnácti tisíc polských důstojníků na Stalinův rozkaz).
Rozebírá zde historii komunismu, obzvláště její stinné stránky. Vzpomíná na disidenty, obzvláště na ty, kteří se nedožili pádu totality (např. básník Jan Zábrana).
Kritizuje postoj současných komunistů k ústavnímu zákonu odsuzujícímu komunismus jako totalitní režim páchající bezpráví - 34 poslanců pro něj nezvedlo ruku. Po schválení tohoto zákona napsal M. Grebeníček dopis do zemí západní Evropy o tom, jak tento zákon pošlapává lidská práva (to, co dělal komunismus je samozřejmě vedlejší). Autor naštěstí shledává, že tento dopis nemůže v Evropě uspět - už tam znají podobné křiklouny. Vzpomíná na vpád spojeneckých vojsk v srpnu 1968, o názorech na něj. Mnozí jej totiž ještě stále obhajují. Např. komunisté volají o tom, že současná společnost jej neprávem odsuzuje - je třeba si všechno ujasnit. Odvolává se zde i na publikaci P. Pitharta: "Osmašedesátý" - jeho pohledy (klady a zápory).
Sudetští Němci
Kritizuje tehdejší jednání české diplomacie při rozhovorech se sudetskými Němci, zvl. s tzv. landmanšaftem. Rozebírá také princip vzniku a obsah tzv. Benešových dekretů, jejich nedemokratičnost, zvl. ve spojení nemocný Beneš a Gottwald zneužívající jeho stavu.
Zahraniční politika
Chválí konstituci tehdejší zahraniční politiky, vztahu k Evropě - klademe si přiměřené cíle k naší velikosti a důležitosti. Rozebírá její transparentnost v podání J. Zieleniece, jasně stanovené cíle vstupu do EU a NATO2 . Zmiňuje se také o problémech Slovenské republiky, zvl. s korupcí (ale i zde poukazuje na pozitivní případ). Zabývá se také slovenským dluhem a možnostech jeho řešení - prominout, částečně odpustit, vyžadovat do posledního haléře.
Média
Zabývá se vztahem politiky a médií, vzájemným ovlivňováním až tvrdými zásahy politiků do nezávislosti médií (jmenování komisí a rad). Kritizuje také oddalování první soukromé televize - zrušení monopolu České televize3.
Rozebírá též novinářskou etiku, hlavně to, že kameramani točí i zdlouhavé umírání, než by umírajícímu pomohli4 .
Pohledy
Prezentuje své netradiční názory a náhledy např. k 28. říjnu nebo k prožitému času.
Myšlenky: Kritika komunismu, totality, demagogie, korupce, imorality, rozdělení ČSFR. Podpora demokracie, trvalých hodnot, etiky.
Jazykové zpracování: Forma novinových článků, většinou rozsáhlejších úvah.
Ukázka: Máme tedy nového předsedu sociálně demokratické stany, emigrant Jiří Horák nakonec neuspěl, byl vyhnán především právě těmi exkomunistickými soudruhy, přešlými z levého křídla OH, které si Horák do sociální demokracie povolal, aby (jak se domníval) vylepšili volební šance strany. Nevylepšili, a byl to vůbec špatný tah, jak se dalo čekat a jak Horák sám doznal, leč pozdě. Dopustí se Miloš Zeman téže chyby a vsadí si na "vybrané" komunisty, ty bývalé i ty dnešní? (Nevypočitatelný Miloš Zeman, 4. 3. 1993)5

-----------------------------------

1Sám o tom měl možnost hned dalšího roku rozhodovat ve funkci Ministra kultury České republiky, kterou zastával v letech 1994 - 1996.
2Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance dne 12. března 1999.
3Podobné kritiky byly vedeny v souvislosti s monopoly v telekomunikacích (Český telekom) a energetice na konci devadesátých let a počátku 21. stol.

4
Debaty na toto téma byly silně rozvířeny v srpnu 1997 po smrti princezny Diany.
5Miloš Zeman ukončil svou funkci předsedy ČSSD v roce 2001, kdy předal předsednické křeslo V. Špidlovi.