Vejce a já

Knížka Betty McDonaldové Vejce a já vypráví o Betty.
Jejich rodina se hodně stěhovala po spojených státech. Bettynina maminka učila jí a její sestry, že jejich povinností je, aby byl jejich manžel spokojený ve své práci a nenutili ho pracovat tam, kde by nepracoval rád. Maminčiny předci byli Holanďané a jmenovali se Ten Eyckové, v otcově rodokmenu byli Cambellové ze Skotska. Otcovo maminka, bábinka si vzala karbaníka Jamese Barda, který hrál za svoje, svojí ženy i zaměstnavatelovi peníze ferbla a pak zmizel, vždy se o něm mluvilo jako o nebožtíkovi. A proto bábinka nedovolila otcovi hrát žádnou karetní hru, až maminka ho donutila se naučit lízaný mariáš.
Maminka si vzala Darsieho Barda, který doučoval jejího bratra. Maminka i přes protesty Drahé babičky odjela s tatínkem do Butte v Montaně. Tam se narodila její sestra Mary a pak nějakou dobu žili v Nevadské poušti. Betty se narodila v Boulderu v Coloradě, když jí bylo pár měsíců odstěhovali se do Mexico City, z Mexika se přestěhovali do Palcerville v Idahu, kde se narodil její bratr Sydney Cleveland. Nějakou dobu také žili u babičky. Z Auburnu se přestěhovali do Butte, kde žili 4 roky. Sestra Darsie se narodila, když Betty chodila druhý rok do školy. Za každé naučené sprosté slovo museli spolknout meducínu pro dušičky, později Betty zjistila, že to byl rybí tuk. Jejich rodiče milovali dobrodružství, ale ona a její sourozenci se strašně báli. Z babiččino strašení věděli o medvědech, grizzlych a vlcích a tak, když byli v horách radši byli zalezlí ve dřevěném srubu. V jejích 9 letech se přestěhovali do Seatlu ve Washingtonu, kde jí a její sestru Mary rodiče přihlásili do hodin zpěvu, klavíru, tance, baletu, francouzštiny a recitace. Kdekoliv bydleli museli mít veliký dům, jelikož tatínek rád zval návštěvy i na několik měsíců. Babička z návštěv nebyla často šťastná a dávala to najevo svou nezdvořilostí i přesto návštěva vždy nerada odjížděla. Bettynino 11 letech si koupili dům v Laurelhurstu. K domu patřil sad, zeleninová zahrádka, tenisové kurty, veliký trávník na kroket a zakoupili si k tomu krávu, 2 jezdecké koně, 2 psi, 3 kočky, krocana, bílé myšky, 12 kuřat, 2 kačery, několik zlatých rybiček a kanára.V jejích 12 letech, zemřel její tatínek na infekční zápal plic v Butte. A za pět měsíců se narodila Alison, Bettynina sestra. Byla to velmi smutná doba, Drahá babička přijela, aby maminku a vůbec všechny rozveselila. A vše co mohla změnila, nedovolila bábince pracovat, že prý se to na dámu nehodí a tak bábince nezbilo nic jiného než se v noci plížit ven a okopat si brambory a dýni. Drahá babička také nedovolila jejich staré skotské chůvě jíst s nimi u stolu a urazila ji tím, že oní mluvila jako o služce. Drahou babičku všichni i s chůvou pomlouvali v prádelně, kde si uvařili čaj na prádelním kotli. Když Drahá babička odjela zpátky do New Yorku, vzali vše do svých rukou a bylo skoro jako než umřel tatínek. Muselo se šetřit, takže se zapsali do státní školy a přestali chodit do soukromích hodin, kromě klavíru a baletu.
Její sestra Mary měla velký úspěch u děvčat i u kluků a byla oblíbená. Betty neměla přátele a spíš byla doma, uklízela a vařila. Její babička jí uklidňovala, že je typ, který se bude líbit starším pánům. Když v sedmnácti studovala druhým rokem na univerzitě, přivedl její bratr Cleve na víkend hodně vysokého a velmi hezkého staršího pána. Měl snědou pleť, hnědé vlasy, modré oči, bílé zuby, trochu zastřený hlas a laskavé a mírné chování.On jí i ona jemu se moc líbila, Mary a její přítelkyně jí ho záviděli.
V osmnácti si ho vzala, Bob byl o třináct let starší než ona. Na svatební cestu jeli do Victorie v Britské Kolumbii, ve Viktorii strávili týden. Během plavby do Victorie jí Bob vyprávěl o prémiích, pojištěních a životních pojistkách a vůbec o jeho práci. A na zpáteční cestě z Victorie jí Bob povídal o dětství na ranči v Montaně, o svých studiích a o svém prvním zaměstnání. Nakonec začal mluvit o slepičím podniku, tak láskyplně, až když začal povídat o tom, že našel krásné místo kde by mohla být. Přijala, že se tam podívají a koupí to když se jim to zalíbí. Když se vrátili do Seatlu, následujícího rána vyrazili za tím „roztomilým místečkem“. Cesta byla dlouhá.


Na dvorku farmy, byl třešňový praděd, zbělený květem, který se nakláněl nad budovami, které se k němu jako by tulili. Za 16 hektarů půdy, srubový dům o šesti místnostech, stodolu, dvě slepičárny, dřevník, kůlnu, záchod a mrzoutský sporák banka žádala 450 dolarů. Když Bob a Betty dali všechny úspory a svatební dary dohromady měli 1500 dolarů. Po propočítání zjistili, že farmu můžou zaplatit rovnou celou najednou, farmu koupili a hned se do ní nastěhovali.
První práce byli opravit slepičárny, stodolu, kůlnu, dát líhně, zorat zahradu, zasít na ní zeleninu, ale na dům se ani nešáhlo. Bydleli v domu bez dveří a oken, spali v mokrých peřinách a šaty jim ve skříních plesnivěli. Další práce byla tahání kořenů v sadě, aby osvobodili ovocné stromy od jedlí, které jim brali vodu, místo pro růst a živiny. Potom Bob našel v jednom časopise inzerát na příručku o řezu ovocných stromů. Objednal si příručku i nástroje, ale když podle příručky ořezal stromy,spousta jich zašla. Po úpravách sadu se pustili do veliké slepičárny, pro kterou potřebovali jiný materiál než do teďka a tak museli do „Města“.
Město bylo kdysi zasnoubeno s velikou železnicí, avšak den před svatbou město dostalo jeden ze svých záchvatů vzteku a nadělalo z přístavu třísky. Následující šetření zjistilo, že město je rok co rok znásilňováno větry a má málo vody. Milenecká železnice město zradila a začala se zajímat o jiné pobřežní města. S toho se město nikdy nevzpamatovalo.
Farmě se konečně začalo dařit a konečně začali vydělávat a opravil se dům. Betty se učila péct chleba, ale moc jí to nešlo a tak zašla k sousedce, která měla 15 dětí a pekla každý den 14 chlebů. A ta jí poradila jak na to.
Nejvíce se z celého domu používala kuchyň, kde se vařilo, jedlo, četla se pošta, psali dopisy a vedli se zápisy o kuřatech. Denní vstávání bylo ve 4 hodiny ráno a spát se chodilo v půl deváté. Betty otěhotněla, což se strašně rychle rozkřiklo. Narodila se jí rudovlasá holčička Anička a vážila přes 4 kila. Po 14 denním odpočinku v porodnici se vrátila zpátky na farmu.
Po dvou týdnech co se nastěhovali na farmu šla Betty navštívit Kettlovi, jedny ze svých sousedů. Krásně se ustrojila, ale než tam došla, byla neupravená a utahaná. Hospodářství bylo oploceno vraky vozů a vším možným čím se dalo. Paní Kettlová měla zablešenou kočku, která na Betty neudělala zrovna dobrý dojem. Kuchyně byla obrovská místnost, ve které paní Kettlová uvařila Betty dobrou, silnou kávu a k tomu dobré koláčky. Měla 15 dětí, které byli jako všichni od nich z rodiny líné. A tak kdykoliv něco potřebovali vždy šli za Betty a Bobem, aby je poprosili o pomoc. Jednou je poprosili, aby jim Bob pomohl s oráním. Boba neustále napomínal jeden ze synů, že to dělá špatně a proto to bylo poprvé a naposled co jim s tím pomohl. Kettlům neustále utíkali krávy a ničili vše co mohli a tak si byl Bob stěžovat u Kettlů, ale tam poznal, že to nemá cenu se s nimi hádat.
Jejich další sousedé Hicksovi vlastnili úhledný bílí dům, úhlednou bílou stodolu, úhlednou bílou slepičárnu, prasečí chlívek a líheň a to celé obehnané úhledným plaňkovým plotem. Hicksovi byli celý den upravení a čistí. Když se Betty a Bob nastěhovali na farmu Hicksovi je pozvali na večeři a na školní besídku. Hlavní slovo u Hicksů měla paní Hicksová . Paní Hicksová byla místní drbna, která věděla o všem co kdo dělá, věděla kdo pije, kouří, kdo s kým spí, kdo koho podvádí a také informovala manželi o nevěrných ženách, ženy o nevěrných manželech a rodiče o nepovedených dětech.
Pan Hicks byl v nemocnici a jeho žena jela za ním a Betty a Bob se jim starali o hospodářství.Bob i Betty se jim o hospodářství starali velmi dobře, ale paní Hicksová jakmile přijela hned všechno dezinfikovala, což Betty velice zklamalo.
Bob se o své slepice staral velmi dobře, dělal jim veliké dvorky, aby měli dostatek čerstvé trávy. Ostatní farmáři to považovali za zbytečnost. Bobovi z každého semínka co zasadil, vyrostla krásná velká rostlina, ale Betty co zasadila to nevzklíčilo nebo jí vyrostlo něco jiného než to mělo být. Moc jí to mrzelo a tak toho nakonec po radě jednoho pána nechala.