Malý svět jest člověk aneb výbor z české barokní prozy

Bibliografický záznam : Autor:Miloš Sládek, nakladatelství: H&H, rok a místo vydání: 1995, Jinočany.

Autor se nám snaží přiblížit barokní období v Čechách a zasvěcuje nás do tehdejšího měšťanského a venkovského života. Tato knížka je souhrn barokní prózy, kterou autor zkopíroval od tehdejších autorů, avšak mírně ji předělal do novodobé formy. Dočteme se zde např.: o lidských ctnostech a neřestech v dílech barokních kazatelů, častých barokních strašidelných příbězích, poutních místech v literatuře českého baroka, či o kuchařských knihách a hospodářských příručkách nebo knížkách lidového čtení aj. Tato kniha je sestavena velice přijatelnou formou: každá kapitola je rozdělena na dvě části. První část je velmi obecná. Je jakýmsi výkladem k tématu kapitoly. Je zde zmiňována spousta tehdejších autorů (o nichž je podán malý životopis, základní informace) a jejich díla a mnoho dalších informací k tématu. Druhá část je více konkrétnější. Obsahuje pikantní obohacující ukázky z děl tehdejších autorů (čtenář může sám zhodnotit).

Zadušenina královská (Čtení z kuchařských knih a hospodářských příruček českého baroka)

Kuchařské knihy se v českém baroku nevydávaly příliš hojně, kvůli úpadku českých měst v 17. století, neboť tyto knihy byly určeny především měšťanstvu. Hospodářské rady se objevovaly i v některých kalendářích. Kuchařky byly rozšířené především v podobě rukopisné, z nichž se řada dochovala ve sbírce rukopisů Knihovny Národního muzea, v regionálních archivech či muzeích a knihovnách. Kuchařská kniha premonstráta Evermoda Jiřího Košetického je dochovaná v rukopise ve Strahovské knihovně a sepsaná na základě jeho zkušeností venkovského kněze. Tato kniha obsahuje 259 receptů, nalezneme zde i recepty na výrobu léků, mastí atd. Nejrozšířenější jsou jídla postní, jen zřídka se objevují masité pokrmy, velká pozornost je věnována všelijakým druhům moučníků a kaším. Dále je tu anonymní Kniha kuchařská, vydaná r. 1712 též určená měšťanským kuchařkám. Převažují zde recepty masitých a postních jídel, ale jsou tu také uvedeny spousty receptů na přípravu kaší, polévek, různých specialit (příprava medvědích tlap) i úpravy ryb. Téměř nikde nejsou rozepsány váhové poměry jednotlivých ingrediencí a není zde ani doba vaření pokrmů (autoři spoléhali na zkušenosti kuchařky).
Do měšťanského prostředí se vrací i spisy o pravidlech slušného chování. Dílo De educatione juventutis přeložil z německé verze francouzského originálu Jan Ignác Libertin z Rakovníka, student semináře Svatého Václava v Praze. Jsou zde obsažena téměř všechna základní pravidla chování, tělesné a duševní hygieny (spánek, ošacení, studia, jídlo, stolování, návštěvy, projevy ve společnosti, atd.) formou stručných otázek adresovaných autorovi a krátkými odpověďmi. Převažují zde pravidla stolování.
Jezuita Kryštof Fischer je autorem dvoudílné velice přehledné hospodářské příručky. Tuto práci do češtiny přeložil překladatel jezuita Jan Barner. Kryštof Fischer využil svých zkušeností jako správce statků jezuitské klementinské koleje. Fischer se věnuje spíše hospodářským radám: rybníkářství, pivovarství, zahradnictví, pěstování vína, lesnictví, chovu dobytka a drůbeže, zakládání polí a setí. Frekventované jsou také pasáže o vedení hospodářských spisů, problematice zaopatření sirotků, či provozu různých dílen a kanceláří velkostatku.. Významné jsou zahrádkářské postřehy (o vztahu mezi lunárními cykly a sázením některých plodin, atd.), avšak některá jeho tvrzení jsou problematická, neboť je text prokládán citáty z antických autorů.

Ukázka:

O kostích
Otázka.: Nač má pozor dáti, co se dotýče kostí?
Odpověď.: Aby takové do rukou nebral.
Ot.: Jak tehdy maso z nich sebere?
Od.: S nožem, a co sebrati nemůže, nemá odhrýzti a okousati, jako psi dělají.
Ot.: Kam má kosti odložiti, když maso odkrojil?
Od.: Na přední díl talíře.
Ot.: Čeho se má dále varovati?
Od.:
1. Aby z kosti morek necucal, takže by přes celý stůl slyšen býti mohl.
2. Nemá takové psům pod stůl házeti a rvačku působiti.
3. Nemá takové na talíři roztloukati, ale do servítu dáti a nožem na to jednou nebo dvakráte uhoditi. Jestli ale takovou rozstipiti nemůže, nemá dalej klepati, pochoutky hledati, neb to přisedícím protivné je.
4. Nemá kosti řezati, do nich sekati a tak darebně nože kaziti.
5. Když služebním mu talíř podá a kost z předešlého spadla, má takovou z ubrusu vzíti a na ten talíř, který dostal, vložiti.