Ve stínu lípy

V neděli odpoledne se sešli na návsi pod lípou sousedé a při džbánku piva si vypravovali různé příhody.
První soused vypravoval:“ Je tomu právě pět let, co se to stalo. Byl jsem na poli, když k mému poli přijel muž a ptal se mě, zda je toto pole Bártovo. Když se dověděl, že Bárta je již tři roky mrtev a paní Bártová je u mě na výminku, chtěl jít do vsi pěšky. Nabídl jsem mu svůj doprovod, ale nebylo to třeba. V lese znal každičký kámen, každou stezku, jako by se tu byl narodil, ale česky mluvil velmi špatně. Napadlo mě, že by to mohl být Bártův syn, který odjel do Ameriky. A opravdu, byl to Bártův syn. Zprvu se mu vedlo ve světě dobře, ale později ho štěstí opustilo. Když jsme přišli do vesnice, Bártová seděla na zápraží a vyhřívala se na sluníčku. Byla slepá, ale svého syna poznala. Dlouho se však neužili, Bártová zanedlouho zemřela a syn později také. Oba jsou pochováni v jednom hrobě.
Druhý soused - krejčí vypravuje, jak se dostal do Benátek. V Benátkách se mu zalíbilo jedno děvče. Byla to neteř cukráře, který ji velmi hlídal. Jednou se dohodli, že až strýc odejde, že k ní přijde. Tak se také stalo, ale zanedlouho byly slyšet strýcovy kroky. Ve spěchu spadl do kádě se sirupem, děvče ho chytlo a strčilo do ohromného dortu. V té hrozné poloze usnul. Když se probudil, slyšel smích a cinkot skleniček. Nejprve se domníval, že je na svatbě, potom na křtinách, ale nakonec zjistil, že je v klášteře u františkánů.
Třetí soused- učitel vzpomíná na svou dívku, kterou si později vzal za ženu, která mu na Štědrý den zemřela a zanechala mu tu děti. Vyprávěl, jak se mu jednou opět na Štědrý den zjevila jeho žena v podobě víly. Spěchal za přeludem až najednou zjistil, že zabloudil k osamělému domku. Tam spatřil mladou ženu, která truchlila po svém muži, dvě děti a starou ženu. Děti v domnění, že je to jejich tatínek, přivedli ho do domku. S mladou vdovou si pověděli své příběhy a za rok se vzali.
Další soused - vojín vypravuje, jak bojoval na lombardské pláni. Plukovník mu předal do úschovy kšaft. Schoval si ho boty, aby ho neztratil. Náhle však byl napaden nepřítelem spolu s jedním kamarádem. Statečně bojovali proti přesile. Schovali se za vozem, ale zapřažená klisna se dala na útěk a utrhla mu nohu. Chyběla mu ta noha, kde měl schovaný kšaft. Druh vzal vojína na záda a vydali se hledat na bojiště jeho nohu. Druh, který ho nesl však padl. Beznohého vojína uviděl jakýsi Carlo Alberto a pomohl mu. Nohu nalezli, vojín kšaft odevzdal a jeho nohu pochovali na místě boje. Dosud je zde mramorová deska hlásajíc, jak umí bojovat Čech. Když tento soused skončil vyprávění ujala se slova hostinská. Vyprávěla jak k nim jednou kdysi dávno přijel do hospody loutkař. Kočár zastavil před hospodou, ale nikdo z vozu nevystupoval, jen dětská ručička odhrnula závěs. Šli se podívat ven a našli loutkaře ve voze již mrtvého. Vystrojili mu pohřeb a děvčátko si nechali. Spolu s dívkou si nechali i klisnu a loutky s tím, že je výhodně prodají. Jednou na jaře k nim zavítal student a chtěl koupit loutky i koně. Když se děvčátko dozvědělo, že prodali loutky a klisnu, rozběhlo se za vozem. Byla již tma a děvčátko spadlo do potoka. Vydali se rychle za ním, ale bylo pozdě. Našli ji utopenou.
Dále začal vyprávět soused pojezdný. Otec ho kdysi poslal na praxi k lipovskému vrchnímu. Ten ho přijal, ale byl tuze ospalý až usnul. Dívka,která vyhlédla ze dveří omlouvala otce a přisedla si k pojezdnému. Stali se z nich přátelé. Pojezdný dceru políbil a v tu chvíli se vrchní probudil, rozhněval se a do praxe jej nepřijal.
Nyní byl vyzván šumař, aby vyprávěl. Šumař byl sirotek. Pan učitel ho naučil hrát, dokonce hrál i v muzikálech, kde se mu zalíbila nejbohatší nevěsta z vesnice. Jejich lásce bránili rodiče a Anna se měla zasnoubit s jiným. Aby tomu zabránili, domluvili se, že odejdou tajně do Ruska. Přidali se k jedné výpravě a bez rozloučení odešli. Žili tu dlouho šťastně, až si Anna začala vyčítat, že rodičům způsobila velkou bolest, a tak napsala otci dopis, kde prosila za odpuštění. Odpověď od otce nebyla moc přívětivá. Od té doby Anna chřadla a chřadla, až nemohla z lůžka ani vstát. Jednou přišel dopis, kde ji matka odpustila a otec se již tak moc na ní nezlobil. Po této události Anna brzy zemřela. Šumař Rusko opustil a odešel do světa. Na závěr vyprávění si Šumař posteskl, že by se jednou chtěl vrátit k jejímu hrobu.