Osvobozený Jeruzalém

Torquato Tasso (1544-1595) byl dvorský básník italských knížat. Tassův život byl strastiplný, a to se hodně projevovalo na jeho literární tvorbě, ze které je jako hlavní dílo považován právě rytířský román Osvobozený Jeruzalém.

Tasso byl zvyklý na aristokratické prostředí. Potřeboval cítit, že mu lidé naslouchají a považují ho za důležitého. Chtěl tedy pro Italy napsat dílo, které by se dalo srovnávat s Homérovou Iliadou nebo Odysseou. Z toho je zřejmé, že antika hrála v jeho eposu velikou roli. Psal po částech s tím, že do konečné podoby sestavil dílo okolo roku 1575. Ale přestože se mu dostávalo uznání, byl Tasso sám se sebou nespokojený až se z toho ke konci života zbláznil.

Román Osvobozený Jeruzalém pojednává o křižácké výpravě, která byla směřována proti nevěřícím. Oslavuje se vítězství křesťanských vojsk, a tím se prosazuje křesťanství ( bojuje se za správnou věc ). V křižácké výpravě viděli svou šanci hlavně nemajetní rytíři, což byli většinou mladší synkové aristokratů, kteří nedědili. Tito rytíři byli ctižádostiví, někdy by se dalo říci, že byli až bezhlaví. Touha po moci je většinou dohnala do záhuby. Ke křižáckým výpravám se připojovali všichni ti, co nebyli spokojeni se svým postavením ve společnosti a chtěli začít nový život.

Epos je rozdělen do devatenácti rovnoměrně rozdělených epizod. Verše jsou většinou desetislabičné až třináctislabičné. Pro mne byly velmi obtížné, dokonce jsem si musel některé pasáže číst vícekrát. Text je v překladech zkrácen a vyjmuté pasáže jsou vyprávěné. Tyto úseky jsou o něco jednodušší na čtení a nevyžadují tolik pozornosti, tím jsou asi i zajímavější pro čtenáře. V eposu jsou zřejmé pohádkové prvky, kterými chtěl Tasso oživit příběh.

Křižácká výprava se odehrává na konci 11. století. V čele stojí Goffredo di Buglione, který znázorňuje moudrého a rozvážného vojevůdce osvoboditele, který je, jak se sluší a patří, šlechetný a statečný. Píše se o něm, že je „hrdina předurčený k tomu, aby snu dal smysl“. Další typickou postavou je Rinaldo. Ten je básníkův oblíbenec a pochopitelně tedy i oblíbenec čtenářů. Je statečný a nesmírně cílevědomý bojovník. Dopouští se ovšem nezkušených a zbrklých chyb, poučuje se a my mu pak odpouštíme. Armida je krásná svůdná žena, která je navíc i chytrá. Dokáže pomotat rytířům hlavu a patřičně toho využít. Má důmyslně promyšlený plán. Zaplete do bitvy city, muži jí uvěří a ona potom udává tempo. Celkem klasická situace, která se v historii opakovala už mnohokrát. Goffredo nakonec Jeruzalém dobývá a stává se králem nově vzniklého Jeruzalémského království. Přestože se výprava odehrává v 11. století, hrdinové odpovídají spíše době Tassova života, tedy století šestnáctému.

Náplní románu je láska a boj, tedy přesně to, co chtěli tehdejší čtenáři číst. V tom, si myslím, se od nás středověká společnost moc nelišila. Hlavní smysl tak není hrdinovo dobývání světa, ale boj proti rozvrácené povaze člověka. Je patrné napětí mezi pokušením a vnitřní povinností.