Pán prstenů - Dvě věže

Hlavními postavami jsou Aragorn, dědic Králů Západu a Boromir, syn Správce Gondoru jako zástupci lidí; Legolas, syn elfského krále z Temného hvozdu, za elfy; Gimli, syn Glóina z Osamělé hory, za trpaslíky; Frodo se svým sluhou Samvědem a jeho dvěma mladšíma přáteli Smělmírem a Peregrinem za hobity; a Gandalf Šedý jako jeden z Istary.

V druhé části (Třetí a Čtvrtá kniha), Dvě věže, se líčily činy Družiny Prstenu po rozbití Společenstva. Třetí kniha vyprávěla o tom, jak Boromír padl při bránění 2 hobitů a o jeho pohřbu v člunu svěřeném Raurorským vodopádům, o zajetí Smělmíra a Peregrina skřetími vojáky a o jejich pronásledování Aragornem, Legolasem a Gimlim.

Oddíl jezdců Rohanu vedený maršálem Eomerem obklíčil skřety na kraji lesa Fangornu a pobil je, ale hobiti unikli do lesa a tam se setkali s Entem Stromovousem, pánem Fangornu. V jeho společnosti byli svědky vyburcování mírumilovných Entů a jejich pochodu na Železný pas.

Mezitím se Aragorn a jeho druhové setkali s Eomerem, vracejícím se z bitvy. Dostali od něho koně a jeli k lesu. Při marném pátrání po hobitech se tam opět setkali s Gandalfem, který se vrátil ze smrti jako Gandalf Bílý (Bílý jezdec). Jeli s ním přes Rohan do síní Théodena, krále Marky, kde Gandalf osvobodil Théodena od kouzel rádce Červivce. Potom jeli s králem a jeho vojskem na obranu Hlásky proti armádě Železného pasu, kde zvítězili. Gandalf je pak odvedl k Železnému pasu, kde našli velkou pevnost rozbořenou Entama a Sarumana s Červivcem obklíčené v nedobytném Orthanku.

Gandalf se pokusil Sarumana přesvědčit, aby se obrátil k dobru, ale Saruman odmítl. Tak ho Gandalf sesadil a zlomil jeho hůl. Ponechal ho pod dohledem Entů. Červivec mrštil z vysokého okna po Gandalfovi kamenem, ale ten jej nezasáhl a byl sebrán Peregrinem. Ukázalo se, že je to jeden ze zbylých Palantírů, Vidoucích kamenů z Númenoru. Později v noci podlehl Peregrin lákadlu Palatíru, ukradl jej a podíval se do něj. Tak se odhalil Sauronovi. Kniha končila příletem nazgűla nad Rohanské pláně. Byl to prstenový přízrak na létajícím oři, předzvěst brzké války. Gandalf odevzdal palantír Aragornovi, vzal Peregrina a odjel s ním do Minas Tirith.

Čtvrtá kniha vypráví o Frodovi a Samvědovi. Vyprávěla, jak se dostali z kopců a byli dostiženi Sméagolem (Glumem) a jak Frodo Gluma zkrotil, takže je Glum provedl Mrtvými močály k Morannonu, Černé bráně země Mordor.

Nebylo možné tudy vstoupit, a tak šli na jihu do Hor stínu. Cestou tam je zajal výzvědný oddíl Gondorských, vedený Boromirovým bratrem Faramirem. Faramir odhalil jejich poslání, ale odolal pokušení, jemuž Boromir podlehl, a vypravil je na poslední část jejich pouti k Cirith Ungolu. Právě když došli na Křižovatku a dali se cestou k ohavnému městu Minas Morgul, z Mordoru se vyvalila velká tma a pokryla všechny země. Pak Sauron vyslal své první vojsko, vedené Černokněžným králem Prstenových přízraků. Válka o Prsten začala.

Glum dovedl hobity k tajné cestě a ve tmě nakonec došli k Cirith Ungolu. Tam se Glum obrátil zpět ke zlu a pokusil se je zradit strážkyni průsmyku Odule. Ale jenom fíky Samvědovi se mu to nepodařilo, který odrazil jeho útok Gluma a ranil Odulu.

Frodo, uštknutý Odulou, leží napohled mrtvý. Tak Samvěd vezme Prsten a pokusí se pokračovat v beznadějné výpravě sám. Ale právě když se chystá přejít do země Mordor, vyjdou skřeti z Minas Morgul a z věže v Cirith Ungolu, která střeží temeno průsmyku. Samvěd, chráněný Prstenem, se z hašteření skřetů dozví, že Frodo není mrtev, ale omámen. Příliš pozdě se vrhá za nimi. Skřeti odnesou Frodovo tělo tunelem k zadní bráně své věže. Samvěd se je snaží dohonit, ale omdlí před vraty do Cirith Ungolu.

Jeho pípnutí, jako by ji vyrušilo z jakéhosi rozkochaného snění. Pomalu se obrátila děsivou zlobu svého pohledu na něho. Než si však uvědomila, že se na ni vrhá zuřivost, jakou nepoznala za nesčíslné roky, svítící meč se ji zahryzl do nohy a uťal ji pařát. Sam skočil dovnitř mezi oblouky jejich nohou a rychlým švihem druhou rukou bodl do chuchvalce očí na skloněné hlavě. Jedno veliké oko zhaslo.

Tato kniha se mi velice líbila, jelikož si mě dokázala udržet v příběhu, odehrávala se tam spousta bitev a pojednávala o hrdinství.