Pán prstenů - Návrat krále

Hlavními postavami jsou Aragorn, dědic Králů Západu a Boromir, syn Správce Gondoru jako zástupci lidí; Legolas, syn elfského krále z Temného hvozdu, za elfy; Gimli, syn Glóina z Osamělé hory, za trpaslíky; Frodo se svým sluhou Samvědem a jeho dvěma mladšíma přáteli Smělmírem a Peregrinem za hobity; a Gandalf Šedý jako jeden z Istary.

V třetí část (Pátá a Šestá kniha), Návrat krále, se vypráví o posledních dnech před rozhodujícími okamžiky Války o Prsten. Pátá kniha začíná odjezdem Gandalfa s Pipinem po přeletu nazgűla na jih do Minas Tirith. Zbytek družiny se vydává společně s králem Théodenem do Helmova Žlebu. Cestou je dohánějí hraničáři ze Severu spolu s Elrondovými syny a poselstvím pro Aragorna. Zatímco Pipin s Gandalfem uhánějí na Stínovlasovi rohanskými pláněmi, družina přijíždí do Hlásky. Tam se Aragorn zjeví Sauronovi v palantíru jako dědic dávných králů spolu se znovu zkutým Elendilovým mečem. Druhý den ráno, kdy Gandalf s Pipinem míjejí Edoras, vyjíždí Šedá družina (Aragorn, Legolas, Gimli, Hraničáři a Elrondovi synové) směrem do Šeré Brázdy, zatímco Smíšek zůstává s králem Théodenem.

Během jízdy na Stínovlasovi si Pipin vším hořících ohňů gondorských majáků a od Gandalfa se dozvídá, že Válka již vypukla a Minas Tirith volá o pomoc. Brzy ráno druhý den zastavují u brány ve zdi Rammath Echor a posléze pokračují přes Pelennorská pole do hlavního města Gondoru. V Minas Tirith je přijímá správce Denethor a Pipin se stává jeho rytířem a vojínem Gondoru. Gandalf má starosti, neboť ve městě dosud není druhý Denethorův syn Faramir. Zatímco většinu času Gandalf tráví na poradách v Bílé věži se správcem a jeho kapitány, Pipin ve společnosti Beregonda, vojáka Třetího oddílu Citadely tráví poslední okamžiky před příchodem dne bez svítání na hradbách hrdého města.

Šedá družina přijíždí večer do Šedé Brázdy a Aragorn oznamuje svůj úmysl dát se Stezkami mrtvých. Všichni z družiny jsou odhodláni následovat svého ho, pouze Éowyn Rohanská se snaží Aragorna odradit a změnit jeho názor. Ten je však již rozhodnut a veden osudem vstupuje na druhý den ráno na stezku, ze které se ještě nikdo živý nevrátil.

Smíšek spolu s družinou krále Théodena přijíždí do Šeré Brázdy a shledává, že jeho přátelé ráno vstoupili na cestu, ze které údajně není návratu. Sám se teď stává mečníkem rohanského krále a bude jej následovat spolu s ostatním jeho lidem do Edorasu, kde se koná Přehlídka Rohanských a odtud na jih vstříc válce.

Přichází den bez svítání a s ním i tisíce skřetů překračují Anduinu - Morgulské vojsko začíná obléhat Minas Tirith na jehož obránce padá strach a beznaděj způsobená přítomností samotného Pána nazgűlů - Černokněžného krále. Pelennor je plný nepřátel a ohňů, jejich hlavní voj táhne obrovské beranidlo Grond stále blíž a blíž Bráně. Ve chvíli, kdy je Velká brána roztříštěna, Denethora, správce města zachvacuje beznaděj. Nechává přenést máry se svým synem Faramirem, který je těžce raněn a zápasí o život do jedné z hrobek v Mlčenlivé ulici. Tam je již připravena hranice, ale v poslední chvíli přichází Gandalf v doprovodu Peregrina. Ve chvíli, kdy padla Brána a Černokněžný král vjel přes její trosky, postavil se mu Gandalf zářící jako Bílý jezdec. V tu samou chvíli zakokrhal kohout a z dáli se ozvalo troubení rohů - Rohan přijel !

Rohirům se totiž dostalo pomoci od lesních lidí, kteří je převedli svým územím, což mělo za následek zkrácení vzdálenosti k Minas Tirith a vyhnutí se skřetímu vojsku, jež čekalo na březích Anduiny a mělo jim zabránit ve včasné pomoci Městu.

Správce Denethor se nakonec upálil i s palantírem ve své hrobce, ale Faramira se podařilo zachránit, mezitím se Rohirové probili na dohled k městu, ale Théoden, jejich král padl zahuben svým vlastním koněm. Na pláň se snesl Pán nazgűl, který vyplašil Théodenova koně, který ho zabil, ale on byl zabit Éowyn Rohanskou za pomoci hobita Smělmíra.

Když bitva vrcholila a nepřátel neubývalo, objevilo se na řece velké loďstvo. Nad jejich černými plachtami vlál prapor Králů a z lodí vyskákali Gondorští spolu s hraničáři Severu a pod vedením Aragorna se zapojili do bitvy. Když bylo vojsko nepřátel pobito a rozprášeno, opět se setkala část rozděleného Společenstva - byli tam Aragorn, Legolas, Gimli, Smíšek i Pipin. Šedé družině se totiž podařilo projít Stezky mrtvých a za pomoci vojska nemrtvých přemohli umbarské loďstvo kotvící v Pelargiru.

Po vyhrané bitvě se Kapitáni Západu rozhodli nalákat na sebe pozornost Temného pána, a proto se s několika tisícovým vojskem vypravili k Morannonu, Bráně Mordoru. Sauron však tímto tahem nebyl zaskočen a z brány se vyrojilo vojsko ještě větší, než bylo to z Morgulu. Závěrečná bitva Války o prsten začala.

Šestá kniha vypráví opět o Frodovi a Samovi. Frodo leží uvězněn skřety v nejvyšší komnatě věže v Cirith Ungolu, zatímco Sam podniká zoufalý pokus o jeho vysvobození. Naštěstí mezi skřety a jejich kapitány se rozpoutala hádka, která přerostla v nelítostný boj. Z boje nakonec vyvázl pouze Šagrat s cennou trofejí - mitrilovou kazajkou a dalšími věcmi, které patřily Frodovi.

Když Sam konečně našel svého pána, vrátil mu Prsten a společně se, ve skřetích hadrech jako převlecích, vypravili na poslední část cesty. Mordor byla drsná vyprahlá země skýtající mnohá nebezpečí, navíc byli oba pronásledováni skřety, a tak museli místo cest putovat skalami a neschůdným terénem. Putovali v noci, kdy byli nejvíce chráněni, přes den odpočívali, neboť tíha Prstenu byla s každou mílí blíže Hoře Osudu větší. Sílu jim poskytovaly oplatky lembasu, které teď byly jejich jediným jídlem.

Nakonec se jim přeci jen podařilo dostat po úmorné, vysilující a krajně nebezpečné cestě, do samotného srdce Sauronovy říše - k úpatí Hory Osudu. Znepokojovalo je však, že Glum jim byl stále na stopě, a i když ho zahlédli málokdy nebo vůbec ne, byl pořád tam a sledoval je.

Jejich poslání se mělo co nevidět naplnit, ale stalo se něco naprosto nečekaného. U Hory Osudu v samotném Sammath Nauru, kovárně, kde byl Vládnoucí prsten ukován, si jej místo zničení Frodo nasadil a prohlásil ho za svůj. V té chvíli se Sauronovo oko ve své Temné věži zhrozilo a odvrátilo svůj pohled od zuřící bitvy u Morannonu, všechny armády Temného pána v té chvíli znejistěly a polevily ve svém útoku. Nazgűlové se s jekotem obrátili a úzkostlivě voláni svým pánem se jako vítr hnali k Hoře Osudu, Kapitáni Západu v čele s Gandalfem přestali bojovat a s napětím očekávali Osudnou chvíli. Glum, který se plížil jen někoolik kroků za hobity vyskočil, omráčil Sama a vrhl se na neviditelnou postavičku Froda. Frodo byl však příliš slabý na to, aby Glumovi dokázal vzdorovat i přes moc Prstenu, který měl na prstě. Nakonec Glum zvítězil, ukousl Frodovi prst a vítězoslavně třímal Prsten, nad Puklinou osudu. Tu se naplnila Gandalfova slova, že Glum má ještě cosi vykonat. V náporu své radosti se totiž Glum převážil a spadl i s prstenem do Puklin osudu. Ve zkáze, která následovala našel konec Sauron i jeho služebníci Prstenové přízraky, Temná věž se zbořila a Stín navždy odešel. Mordorské vojsko zbavené svého vedení se zhroutilo - skřeti a zlobři padali jako sláma a velká část Východňanů se rozutekla, pouze Haradští hrdě stáli přesile až nakonec všichni padli.

Tak byl Temný pán a jeho říše poražena, Aragorn se stal Králem znovu sjednoceného království Arnoru a Gondoru, moc Tří prstenů skončila spolu s Třetím věkem a začal Čtvrtý věk Panování lidí. Hobiti se vrátili zpět do svého Kraje, kde ještě museli vyřešit pár nepříjemností. Saruman s hrstkou Jižanů se totiž usadil v Kraji s cílem pomstit se na tomto malém nárůdku za své křivdy. Nakonec byl zabit rukou Červivce a jeho duch navždy odešel ze Středozemě. Pak nastala pro hobití přátele těžká práce na obnově svých domovů.

Kniha končí odjezdem Těch, kdo nesli prsteny z Šedých přístavů na Daleký Západ a definitivním koncem Společenstva prstenu ve Středozemi.

A daleko odtud, když si Frodo nasadil Prsten a prohlásil jej za svůj tady v Sammath Nauru, v samotném srdci říše se Moc v Barad-dűr otřásla a Věž se zachvěla od základu až po pyšnou zubatou korunu. Temný pán si ho náhle uvědomil a jeho Oko, prorážejíc všechny stíny, pohlédlo přes pláň ke vchodu, který sám udělal; celá obrovská velikost vlastní pošetilosti se mu zjevila v oslepivém okamžiku a všechny záměry jeho nepřátel byly konečně odhaleny. Potom vzplál jeho hněv jako stravující plamen, kdežto jeho strach se zvedl jako ohromný černý kouř, aby ho zadusil. Znal totiž své smrtelné nebezpečí a vlákénko, na němž teď visel jeho osud.

Tato kniha se mi líbila nejvíc z celé série Pána prstenů, protože jsem se konečně dozvěděl jak to dopadlo a taky mě tahle kniha nejvíc zaujala svými dějovými zážitky.