Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky

Hlavní postavy:
1) hobit Bilbo Pytlík – zpočátku líný, nezodpovědný, časem se z něj stává
odvážný lupič a nakonec hrdina
2) čaroděj Gandalf – dobrotivý rádce a průvodce dobrodruhů
3) Thorin – vůdce trpaslíků, moudrý, odvážný
4) Dvalin – nejstarší, nejmoudřejší a nejzkušenější z trpaslíků
5) Bombur – nejtlustší, rád spí a jí
6) Fili a Kili,
Dori, Nori, Ori,
Oin, Gloin,
Bifur, Bofur, Balin – zbytek družiny – nadšení trpaslíci toužící po zlatu
7) Elrond Půlelf – ušlechtilý, silný jako válečník, moudrý jako čaroděj, úctyhodný
jako král trpaslíků
8) Medděd – člověk se schopností měnit se na medvěda
9) drak Šmak – rudozlatý drak, který vyhnal trpaslíky (Thorinovy předky)
ze Železných hor, zuřivý, urážlivý, chamtivý

Charakteristika ras Středozemě:
1) Lidé – převládající rasa, vládnou většině významných impérií a království,
nejspolečenštější, nejtolerantnější rasa (kromě půlčíků)
2) Trpaslíci – malí, podsadití, načervenalé líce, tmavé oči a vlasy, tvrdohlaví,
zamlklí, dobře ovládají sekyru, milují poklady
3) Elfové – menší, štíhlejší než většina lidí, rysy jemně modelované a křehké,
mluví v melodických tónech, je na ně pohlíženo jako na lehkovážné
a chladné, dobře ovládají luk a meč
4) Půlčíci – malí, kulaťoučcí tvorové, velmi podobní malým lidem, kulatá, široká,
růžovoučká tvář, kudrnaté vlasy, nárty pokryty drsnými chlupy,
oblíbenou zbraní je prak

Ke knížce Hobit jsem se dostala díky svému otci, který mi ji asi před pěti lety doporučil tak, jako mnoho jiných skvělých knížek.
Na první pohled vypadá Hobit jako pohádka s klasickým motivem zápasu dobra a zla. Vystupuje v ní zlý drak a dobrotivý čaroděj, skřeti, elfové a lesní zvířata, trpaslíci i lidé, a především malý hobit Bilbo Pytlík, který se v příběhu dobrodružné výpravy mění z šosáckého domácího pána v odvážného hrdinu.
Na cestu k Osamělé hoře ho najme 13 trpaslíků, kteří chtějí zpět svůj poklad ukradený drakem. Ke skupince dobrodruhů se připojí i dobrotivý čaroděj Gandalf.
Na své výpravě zažijí spoustu dobrodružství: přepadnou je tři zlobři, kteří naštěstí při východu slunce zkamení. Skřeti je uvězní ve své podzemní jeskyni, ve které našli cestovatelé na chvíli úkryt před bouří. Odporný prapředek hobitů Glum si zasoutěží s Bilbem v hádankách a Bilbo v jeho doupěti najde kouzelný Prsten (ten sehraje hlavní roli v Pánu Prstenů). Když prchají před armádou skřetů, na mýtince je nemile překvapí vrrrci. Znenadání zasáhne král orlů, který dobrodruhy před vrrrky a skřety zachrání. Na chvíli si odpočinou u Medděda a pak se vydají do Temného hvozdu. Tam vyruší zlatovlasé elfy při oslavě a Král elfů je za to uvězní ve svém království. Všichni však uniknou vodní bránou do Jezerního Města. Odtud dojdou k Osamělé hoře, kde se ukrývá drak a hlídá poklady, které nashromáždil za mnoho a mnoho století. Bilbo projde tajnou bránou, draka nechtěně urazí, ten se rozlítí a spálí Jezerní Město na popel svým smrtícím dechem. Lukostřelec Bard jej jako zázrakem zasáhne do jediného zranitelného místa a drak Šmak rozmetá zbytky města ve svých smrtelných křečích. Příběh končí „bitvou pěti armád“ , v níž bojují lidé, trpaslíci, elfové, skřeti, vrrrci a nebýt orlů, vše by skončilo katastrofou. Bilbo se vrátí domů jen s malou truhličkou cenností.

Hobit je prostě pohádka s věčným motivem zápasu dobra a zla. Ale zatímco se pohádka odehrává v abstraktně obecném bájném čase i prostoru a síly dobra a zla kreslí jednoznačnými bílými a černými obrysy, jsou postavičky Hobita i motivy jejich konání často nazírány pohledem poučeným o leccos, co je blízké právě dnešním mladým čtenářům: důmyslná zařízení na zabíjení velkého počtu lidí najednou možná vynalezli skřetové, kteří jsou krutí, plní zloby a neumějí udělat nic krásného. V romantickém příklonu k přírodním silám jako záštitě proti přetechnizované civilizaci čtenář snadno pochopí, proč elfové, odchovanci říše víl, rostli do krásy, moudrosti a učenosti. Touha po majetku je u Tolkiena prapříčinou všeho zla snad ještě výrazněji než v lidových pohádkách. Pohádkový drak není vlastně nic jiného než hrabivec, který nad ztrátou jediného inventárního čísla zuří, jako zuřívají boháči...když najednou přijdou o něco, co měli dlouho v majetku, ale nikdy jim to k ničemu nebylo ani to k ničemu nepotřebovali.
Nebo takový Thorin, jehož touha po Arcikamu zahubila. Jediný, kdo zůstane imunní vůči přitažlivé síle zlata, je maličký hobit, obyčejný pokojný človíček, který na žádné dobrodružství nemá ani pomyšlení, protože „dobrodružství zdržují jednoho od oběda“ .
Není to vznešená literatura vypjatých citů i myšlenek, ale poklidné ujištění, že „...i docela malý chlapíček v tom široširém světě může být svým způsobem užitečný.“