Pražský triptich

Nakladatelství: MLADÁ FRONTA 1997
Počet stran: 206
Překlad: Božena Koseková

Jádro povídkové sbírky P.t. tvoří životní osudy tří umělecky zaměřených mladíků, kteří dospívají v tragické a současně groteskní atmosféře doby před první světovou válkou.

Ve vyprávění provinčního literáta Weißensteina Karla, v životě plném banalit, bídy, osudových náhod a spletitých milostných afér, se manifestuje svět Haškův i Kafkův zároveň. [K. W. - chudý expresionista - utekl od otce, který měl palírnu. V Praze měl dvě dívky - Vlastu a Filomenu. Vlastina žárlivost vyústila v sebevraždu, Filomenu v údajném těhotenství srazilo auto cestou k doktorovi. K. W. rezignující na život, se dal k hrobníkům, kde po čase při práci zemřel.]

Příběh předčasně zesnulého Karla Branda, který také patřil do pražského kruhu kolem Maxe Broda, symbolizuje tragický osud básnické generace, jejíž nadějný rozkvět přervala válka a rozpad monarchie. [Brand - nemocný TBC - se scházel v kavárně ARCO s Furthem, Werfelem, Kafkou, Weißensteinem, M.Brodem, Mackem A., Kischem. Chodila sem také Wanda - malovala závěsy. Brand k ní chodil číst klasiku. Brand prožívá poslední stadium své nemoci, které také podléhá. Autor sám jeho dílo uspořádává a vydává.]

Vinou, která padá z otců na syny, je poznamenán i neblahý osud jediného syna majetné rodiny Wellnerů. [Pan Wellner chce otevřít případ starý několik set let - spor o převozní právo rodiny Wellnerů na místě, kde dnes už stojí most. Chce vše utajit před svým synem, a tak najímá na pomocné práce „výpomoc jako Helmuthova společníka“. Helmuth však na vše přichází a nevěří otcově pravdě. Neznalý reálného života chce rodinu opustit. Rodina mu to utajenou podporou umožní, ale když na vše přijde, dobrovolně odchází z tohoto světa nepravostí.]

Na pozadí kaleidoskopu jednotlivých příběhů, na pomezí reality a fikce vzniká tak jakýsi psychologický místopis Prahy, města, které Urzidil tolik miloval, a přesto musel navždy opustit.



Obsah:

Reliéf města

Kauza Wellner

Weißenstein Karl

Odkaz jednoho mládence

Kouzelná flétna [Sen o divadle, o podivné inscenaci a padajícím lustru..]

Na pozadí příběhů vyličuje U. svou Prahu tak, jak ji vidí v úvodu malý chlapec ve vyřezávaném výjevu Útěk Zimního krále po Karlově mostě v chrámu sv. Víta. V příbězích líčí spíše dobovou Prahu, příběh je spíše podružný. Autobiografický hrdina je svědkem a zapisovatelem příběhů svých mnohdy skurilních, bizardních, vyšinutých, poznamenaných hrdinů, jejichž životní cesty jsou ale líčeny jako paradigmatické osudy s důležitým poselstvím.

Dílo pražského německého prozaika J.U. (1896-1970) bylo rozhodující měrou poznamenáno zážitkem Prahy a Čech (strávil zde první polovinu života, dalších 30 let žil a psal v USA), k němuž se vrací během celé své tvorby. V Praze studoval germanistiku, slavistiku (ovládal češtinu) a dějiny umění. Byl přítelem Kafky i Werfela, pohyboval se v uměleckých kruzích jak českých tak německých a snažil se o jejich sblížení. V letech 1922-33 působil jako tiskový rada německého velvyslanectví, oženil se s dcerou pražského rabína Gertrudou Tiebergerovou, roku 1939 emigroval do Anglie. Usadil se v USA, získal americké občanství, spolupracoval s Hlasem Ameriky, přednášel na universitách a pořádal přednášková turné. Amerika se však nikdy nestala jeho domovem.

Ursidilovo rozsáhlé dílo nelze přiřadit k žádné literární škole. Čerpá ze vzpomínek na vlastní minulost a jeho zčásti autobiografické prózy dosáhly velké formální vybroušenosti a jazykového mistrovství (připomeňme si soubor povídek Ztracená milenka v českém výboru Hry a slzy, autobiografii O mém pražském tatínkovi a mém newyorkském řemesle, eseje Tamhle jde Kafka a Goethe v Čechách).