Donské povídky

Tato kniha je souborem povídek z oblasti Donu, které popisují nikoliv bojovém umění donských kozáků, ale spíše jejich charakterové vlastnosti a chování.Šolochov ve všech jeho dílech také velmi barvitě popisuje oblečení donských kozáků, jejich nářečí a v neposlední řadě krajinu v oblasti Donu. Šolochov ve svých povídkách vyjadřuje svůj postoj k revoluci, přičemž v jeho díle ani jednou není ústřední postavou, jež by stála proti Revoluci, mladý člověk.Šolochov sahá do nejžhavějšího středu událostí, nevyhýba se ničemu, ani hrůze, ani strachu a už vůbec ne smrti. Líčí skutečnost bez příkras a zamlčování. Důkazem toho všeho je většina jeho povídek.



Úryvek z povídky Aljoškovo srdce:



Tato povídka vypráví o statečném chlapci Aljoškovi, který pochazí z chudé rodiny. Jeho stará matka umřela a jeho sestru zabila chamtivá sousedka Makarčicha. Sirotek Aljoška nikoho neměl a byl velmi hladový. Proto se vloupal k sousedce Makarčiše domů. Byl však přistižen a utlučen téměř k smrti. Nyní Aljoška našel vojáka, který se o něho stará resp. dává mu jídlo a pod.

Úryvek: Druhý den přišel Aljoška na dvůr už za svítání a sedl si na sešlapané schůdky. Zuby mu cvakaly zimou a nemohl se dočkat, až skřípnou dveře s nápisem Zde je polit. komisař Synicin a na prahu se objeví brejlatý. Slunce se už vyhouplo nad sýpky, když brejláč vstal. Vyšel na práh a potáhl nosem.

"To ty tak smrdíš, Aljoško?"

"Mám hlad," broukl Aljoška a pohlédl zdola na brejle.

"Hned, uvaříme si kaši. Ale ty, Aljoško, opravdu smrdíš." Aljoška řekl prostě a věcně: "To Makarčicha mě chtěla zabít. Teď mám horkost a do hlavy se mi dali červi." Sundal z hlavy přadeno konopí, prosáklé krví; brejláč prohlédl kulatou zhnisanou ránu. Uviděl, jak z hnisu vykukují špičaté hlavičky bílých červů, odvrátil se přes zábradlí a zaklel. Aljoška si dodal odvahy. "Víš co, vyšťárej mi je dřívkem, a do rány nalej petroleje. Však on je petrolej vyhubí, ne?" Brejláč tenkým dřívkem vyškraboval z rány slizké červíky. Aljoška skučel a přešlapoval z nohy na nohu. To byl začátek jejich přátelství. Od té doby se Aljoška přišoural každý den do kanceláře, spořádal misku ovesné polévky, srkal olej; najedl se vždycky dosyta, ale přesto byl nějak nesvůj, když na sobě cítil vlídný, zloumavý pohled brejlatého.