Bez dcerky neodejdu

Tato kniha vypraví skutečný příběh o Američance Betty Mahmoodyové, která žije se svými rodiči a dvěma syny (Joe, John) z prvního manželství ve státě Michiganu, a provdá se za iránského lékaře Moodyho, kterého potká v nemocnici. Moody jel do Ameriky studovat a poté se stal uznávaným lékařem. Narodí se jim dcera Mathob. Když bylo Mathob 5 let, pozve Moodyho rodina do Íránu. Betty po dlouhém přemlouvání a ujišťování , že se nic nemůže stát nakonec s dvoutýdenní návštěvou Íránu svolí.

Po příjezdu si musí nasadit na hlavu šátek a mít zakryté ramena a dlouhé černé kalhoty. Překvapí ji v jakých podmínkách zde lidé žijí, jak zapáchají a jejich hygienické návyky a prostředí. Žije ale v domnění, že za 2 týdny se vrací zpět do Ameriky. Moody ale den ode dne mluví hůře o Americe a přizpůsobuje se zdejšímu životu. Sebere Mathob i Betty pasy a oznámí jim , že se do Ameriky vracet nebudou. Stává se z něho Íránec, dokonce do konce zakáže Betty vycházet z domu. Betty se ale dostane na americkou ambasádu, kde zjistí, že odjet zpět do Ameriky smí Betty pouze bez svoji dcery Mathob , protože ta podle íránských zákonů patří otci. Betty v žádném případě nechce svou dceru opustit.

Mathob byla donucena chodit do íránské školy a musela si hlavu zakrývat šátkem a být muslimkou. Betty pomáhá obchodník, od kterého může telefonovat a další lidé , které nechce jmenovat , protože by z toho měli problémy. Proto v knize používá různé pseudonymy. Betty dokonce začnou pomáhat i Moodyho sestřenice.

Po dvou namáhavých letech, kde je Betty svědkem utlačování žen , jejich bezpráví, zahalování, se nakonec rozhodne k útěku přes Turecko, který je velice namáhavý.

Betty v popisuje neuvěřitelnou zimu , která ji potkala při přechodu přes Turecko. Byla na pokraji ale dodávala ji sílu Mathob která byla pořád s ní. Jen malé odloučení od Mathob ji stojí mnoho úsilí.

Nakonec se šťastně dostanou na ambasádu v Ankaře , kde uvidí americkou vlajku a jsou opravdu šťastné. Dostanou se zpět do Ameriky, ale musí si změnit jméno a bydliště. Celou dobu co byla Betty v Íránu ji doma umíral otec, který pevně věřil tomu , že se mu jeho holčička vrátí a byl velice šťastný, když ji spatřil. Ze synů Betty již byli pomalu muži.

Betty však i nadále žije v nejistotě, kdy se ji Moody pokusí unést dcerku a snaží se pomáhat i lidem, jejichž děti byly uneseni jedním z rodičů do muslimských zemí. Proto vydala knížku Z lásky k dítěti, kde popisuje osudy jiných žen , dokonce i mužů, kteří zažili stejný příběh jako ona, ne však vždy se šťastným koncem.