F.L.Věk

F.L.Věk se narodil v Dobrušce roku 1769. V sousedství žil starý pán – Žalman, který měl rád malého Františka. Žalman vyznával po otci víru českobratrskou. Byl proto pronásledován (jediná povolená víra byla katolická). Z těchto důvodů se uzavíral starý pán do sebe. Šestiletého Františka lákala zahrada pana Žalmana jakou doma neměli a často se zaběhl do sousedství. Jednou se dostal až k oknu a uviděl, jak Žalman čte nějakou knihu. Bylo to zvídavé dítě, a tak se na knihu Žalmana zeptal. Ten se jen zamračil a mlčel. Za pár dní drábové knihu starci vzali. Žalman se domníval, že Věkovi jej udali a zanevřel na ně. Věkovi se odstěhovali na náměstí a František začal chodit do školy; měl nadání na zpěv a hudbu vůbec. Jednou v neděli přišel k Věkům regent Hanásek. Jeho bratranec Strádecký prý potřeboval sopranistu a tak, kdyby Františka pustili do Prahy. Rodiče rozhodli, že jej pustí. Věk se stal vokalistou benediktinského kláštera. Věk prožil nejvíce času v knihovně, zejména v oddělení zakázaných knih, ze kterých poznával historii. Později Josef II klášter zrušil. Věk si odnesl nějaké knihy a Žalmanovi vrátil jeho knihu, kterou mu drábové zabavili. Tím se opět usmířili. Věk pak v Praze studoval filosofii. Na studia si přivydělával u Butteauových, kde učil hrát na housle němou Paulu. Zde se také seznámil s Václavem Thámem. František a Paula se do sebe zamilovali. František na Thámovo doporučení začal navštěvovat přednášky matematika Vydry. Vydra zabrousil často do historie a věřil že český jazyk nevymře. Vydra se stal Věkovi přítelem. Věk se na nátlak Butteauových zabýval divadlem, v té době potulným zaměstnáním. Když se to dověděl jeho otec, chtěl Františka odvést. František odmítl, nedovedl si představit život bez Prahy a studování. Paula se vdala za Tháma. František se vrátil domů, nic ho už v Praze nedrželo. Otec mu odpustil, když se začal věnovat obchodu. Neuvědomoval si, že František zájem o obchod jen předstíral. František toužil, aby se mohl vrátit do Prahy. V Králíkách, kam se František vydal za obchodem, se setkal s rodinou Butteauovou a dověděl se, že Paula i Thám odešli ke kočovného divadlu a že žijí ve velké bídě. Paule se narodil syn a tím se jí vrátila řeč. Thám rozmluvil Františkovi jeho úmysl vrátit se k divadlu a František se stal obchodníkem. Český národ je poněmčen – nastává doba nejtemnějšího temna. František se ujmul v plné míře obchodu po otcově smrti. V Praze se dověděl, že se Thám dal na pití. V české expedici Krameriově se scházeli vlastenci. Zde se také František potkal opět s Vrbou – s člověkem se kterým rostl nový obrozenecký svět. Věk se v Dobrušce stal obroditelem okolí. Sledoval zahraniční politiku a rozmlouval o ní s lidmi. Nastalo období rozruchu, chystala se korunovace Leopolda II . Lid věřil, že český národ bude zachráněn. Z Dobrušky přijelo mnoho lidí do Prahy. Také František a Márinka, jeho milá. Korunovační řeč byla v češtině. František se po návratu do Dobrušky oženil s Márikou.