Tyrolské elegie

Tyrolské elegie je autobiografický příběh K.H. Borovského o jeho deportaci. Jednou v noci mezi druhou a třetí hodinou byl Havlíček probuzen policisty. Ti mu přivezli dopis od pana Bacha. V něm pan Bach oznamuje Havlíčkovi, že je v Čechách nezdravé prostředí, že mu zde nesvědčí, ať odjede s policií. Píše mu, aby si sebou nebral zbraň, že ho budou hlídat a ať se ničeho nebojí. Havlíček se ustrojil a rozloučil se s matkou, sestrou, ženou a dcerou Zdeničkou. Loučení bylo těžké. Potom odjeli. Nikdo nic nevěděl, vše bylo tajné. Po cestě vyměnili na několika místech koně a opět jeli dál. Když projížděli Alpami, koně se splašili a kočí spadl z kozlíku a ostatní vůz ztratil, akorát Havlíček dojel na místo. Navečeřel se a čekal na ostatní. Ty přišli s odřenými nosy a modřinami po těle. Potom všichni odjeli do Brixenu, kde Havlíček vzpomíná na minulost a prosí měsíček, aby nezacházel za mraky a chvilku postál, zda si ještě pamatuje na cestu do Brixenu.