Markétka

Literární postava, o které budu psát, je hlavní postava knížky s názvem Markétka.

Markétě Marii je 14 let a všichni jí říkají Markétko. Bydlí v německém panelovém domě spolu se svými rodiči a sourozenci Honzíkem a Majdou. Má taky babičku ve Zwettlu, za kterou celá rodina jednou týdně jezdí.

V něčem je Markétka stejná jako její spolužačky, v něčem se liší: určitě je víc při těle-měří metr šedesát a váží šedesát čtyři kilo třicet deka. Hodně ji to mrzí a i proto je nejradši doma, neboť v porovnání s tátovým břichem, máminými stehny, Honzíkovým poprsím a Majdinými naducanými tvářemi působí Majdina váha rozložená po celém těle přímo svižně. Jinak vypadá zajímavě – oči má šedé jako oblázky v Dunaji, vlasy hnědé jako kokršpaněl a nosík drobounký jako miminko.

Markétka nejradši vzhledem ke svým nadbytečným kilogramům ráda nosí volné oblečení, které s ní splývá a dlouhé kalhoty, které by nikdy za sukni nevyměnila. Připadá si šeredná v jakémkoli kusu přiléhavého oblečení, však když si jednou vzala na rande mámino napasované triko tak při pádu zavadila o židli a napnuté triko prasklo a z rande se stal jeden velký trapas.
Chování téhle mladé slečny je silně ovlivněno její váhou a nenávistí sama k sobě. Vždy je spíš stranou, straní se kolektivu, má jenom pár opravdových kamarádů. Měla hned několik tiků - strašně ráda si při nudných vyučovacích hodin žužlala nebo splétala pramínky svých hnědých vlasů. Taky si tahala za prsty tak, až jí v nich lupalo. A škrábala se na břiše jako medvěd, i když ji nebolelo. Kromě toho si na levé předloktí stále malovala propiskou, takže vypadalo jako ruka v sádře po návratu z lyžařského kurzu. A co nemá ráda? Neměla příliš ráda školu a vášnivě nenáviděla tělocvičnu. Už celá léta se Markétce dvakrát týdně nechtělo ráno vstávat, pokaždé když byl na rozvrhu tělocvik. Deset písemek z anglických slovíček jí bylo milejší než hodina v tělocvičně. Dala by cokoli za to, kdyby zrušili tělocvik-hodinu, při které musela nejen namáhat svoje špeky, ale i sledovat výkony a hlavně útlé pasy svých spolužaček, a proto po dlouhém přemlouvání mámy já psala maminka jako vánoční dárek dvakrát týdně omluvenky.