Dvacet tisíc mil pod mořem

Vše začalo postřehy lidí, kteří na moři před sebou viděli podivuhodné skalisko, které se pohybovalo. Někdo zase tvrdil, že to je obrovské zvíře. Nakonec se vybavila jedna velká válečná loď, aby toto obrovské zvíře našla a zabila.
Když ho loď našla, nastala velká honička, ve které mělo zvíře jednoznačně navrch. V noci dokonce podivné zvíře světélkovalo. Vše ještě bylo v pořádku, dokud se energie zvířete neobrátila proti lodi. Při jednom z nárazu zvířete do lodi vypadl uznávaný biolog přes palubu a jeho, v každé situaci odevzdaný sluha, skočil za ním. Spolu s nimi do vody spadl mohutný velrybář.
Biolog brzy po pádu ztratil vědomí, ale Kanadský velrybář mu pomáhal. Když se probral, všichni seděli na nějakém železném plátovaném monstru. Všem brzy došlo, že místo nějakého zvířete honili plátovaný stroj. Všichni se ale polekali, když se najednou zvedl velký poklop a z něj vylezli ozbrojení muži, kteří je přinutili jít dovnitř. Zavřeli je do nějaké místnosti a odešli. Poté přišel kapitán zvaný Nemo a dal jim najíst. Postupně se dozvídali, že plují v obrovské ponorce, která se jmenuje Nautilus. Vyrobil ji kapitán Nemo a žije se svými muži jen v ní. Přes prosklené boky mohli pozorovat obdivuhodná zvířata. Ponorka se mohla ponořit kam chtěla a dělat si co chtěla. Všichni byli i ve speciálních oblecích přímo pod vodou mimo ponorku. Dohromady objevili jižní pól.
Vše bylo úžasné. Mohli si odzkoušet co chtěli a neznali. Mohli studovat i jen tak trávit volný čas. Ale neměli volnost a kapitán Nemo je podle svých slov nikdy nepustí pryč, protože už poznali jeho tajemství, takže s ním zemřou v této ponorce. Kapitán Nemo byl hrozně podivný člověk a když s nenávistí jim neznámou potopil nějakou loď, rozhodli se utéci. Po dvaceti tisících mílích proplutých pod hladinou moře v Nautilu se dostalo plavidlo do nebezpečného víru Malström. V tu chvíli dostali příležitost. Nasedli na člun připoutaný k ponorce a utekli. Zanechali v ponorce podivného Nemá a nechali mu jeho tajemství.