Pavučina snů

Jonesy, Henry, Pete a Bobr jsou kamarádi na život a na smrt. Už odmalička, když zachránili retardovaného Dudditse, jsou obdařeni zvláštními schopnostmi. Spočívají v jakési skryté duševní síle a závislosti jeden na druhém a dohromady tvoří pavučinu snů – paralelní svět, ze kterého nejde vystoupit, který spojuje reálný svět s nereálným…

Parta čtyř mužů jezdí každý rok pravidelně lovit do Jeffersonova traktu v severní části Maine. I letos se vydají do lesů do „Díry ve zdi“, Bobrovy chaty. Po několika dnech, když všichni odjedou do vesnice nakoupit zásoby, k nim zabloudí dezorientovaný cizinec a mumlá cosi o světlech na obloze. Jonesy nejdřív neví co si o něm má myslet, ale ještě tu noc se cizinec náhle ocitne v příšerných bolestech a o pár okamžiků později Jonesy zjistí přítomnost parazitárního tvora, který přežívá v cizincově zažívacím traktu.

S proniknutím tvora na svět se začne šířit podivná nákaza, kterou s sebou přinesly bytosti z jiného světa. Po příšerném boji se podaří uniknou Jonesymu a Henrymu z Jeffersonova traktu, Jonesy je unesen panem Šedým, který si propůjčí jeho tělo, aby mohl vykonat svůj úkol na Zemi a Henry je uvězněn armádou v odlehlé části traktu. Za pomoci Owena Underhilla se dostává pryč a společně se postaví šílenému plánu armádního velitele Kurtze, který chce svým ďábelským plánem zastavit nebezpečné bytosti z vesmíru (léta už se o to pokouší).

Společně se pustí do boje, ve kterém má přežít jen jedna strana. Rozplétá se složitá cesta směrem na jih k přehradě, odkud chce pan Šedý rozšířit nebezpečnou nákazu do celého Bostonu…

Henrymu, Owenovi a Dudditsovi (které nabrali cestou) se podaří zachránit svět před záhubou, ale zemřou přitom všichni až na Henryho a Jonesyho. Společně přichází na to, že celé jejich životy ovlivnila jedna věc, spletla je dohromady, podržela je v největší krizi a zároveň přivolala spoustu problémů – byla to pavučina snů, kterou pro ně představoval Duddits. On byl středem všeho dění, jeho schopnosti a myšlenky a všechny dovednosti je svedly dohromady a zachránily je a celý svět před zhoubnou nákazou z vesmíru.

Ukázka z díla: Henry, který zůstal výjimečně dobrým psychiatrem i v době, kdy se v myšlenkách začal zaobírat sebevraždou, na to nic neřekl. Svinské chování je lidem vrozené. To je smutná pravda.
„No dobře,“ pronesl Owen. „Tys to vymyslel, ale provedu si to po svém, platí?“
„Platí,“ odpověděl okamžitě Henry.
„Mohl bys mě naučit tu blokovací techniku? Mám dojem, že se mi bude hodit.“
„To bych samozřejmě mohl.“
„Dobře, tak poslouchej.“ Owen hovořil celé následující tři minuty, chvíli nahlas, chvíli v myšlenkách. Oba muži dosáhli bodu, kdy pro ně mezi těmito dvěma druhy komunikace nebyl žádný rozdíl; myšlenky i slova se proměnily v jedno.