Hostinec u Kamenného stolu

HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU

NAKLADATELSTVÍ : Československý spisovatel
ROK VYDÁNÍ : 1959
ILUSTROVAL : nár. umělec Vlastimil Rada
VYDÁNÍ : 3.
ŽÁNR : humoristický román

Tato kniha byla poprvé vydána v době, kdy Poláček nesměl kvůli gestapu publikovat, a tak vyšla na žádost nakladatele roku 1941 pod jménem malíře Vlastimila Rady. I přes otřesné autorovi zážitky se jedná o humoristický román.
Kniha byla velmi vřele přijata a brzy po svém vydání se roku 1949 dočkala i filmového zpracování.

Hostinskému a majiteli hotelu v jedné osobě odešla žena s hercem, který v hotelu vařil. Majitel hotelu vše vzdal. Proto jeho synovci vzali hospodaření do svých rukou. Jeden týden byl majitelem jeden z nich a druhý vrchním, po týdnu si role vyměnili. Majitel truchlí a hraje na harmoniku. V hotelu je ubytována rodina pana rady se dvěma dcerami. Snaží se vypátrat, kam odešla paní domácí. Paní radová se za paní hostinskou vydala a přesvědčila ji, aby se vrátila, že z hostinského se stává poustevník a synovci přivedou hotel na mizinu. Umělec svede na paní hostinskou všechen svůj neúspěch, a tak ji nic nebrání k návratu domů.

Tento humoristický román vypráví příběh hostince (hotelu) U kamenného stolu. Hlavními hrdiny jsou: soudní rada Dyndera, jeho manželka, syn Lubomír a také jejich dvě dvojčata - Alena a Věra. Rodina Dynderových jezdí každý rok v létě do lázní Džbery pod Skálou a jsou ubytováni v hotelu U kamenného stolu. Vždy jsou srdečně vítáni paní hostinskou a panem hostinským, se kterými jsou dobří přátelé. Syn Lubomír (přezdívaný Pohlavár cherokésů, Náčelník Cherokésů, Kvartán, Reparát) navštěvoval kvartu B reálného gymnázia a o prázdninách se musí doučovat matematiku, protože bude dělat reparát. Dvojčata Alena a Věra mají zrzavé vlasy a je jim dvacet let. V lázeňském městečku vždy budí rozruch svou krásou. O jejich náklonnost bojují dva mládenci, kteří si říkají Gaston a Percy. Pan hostinský Šimon Tatrmuž má dva synovce - Spytihněva a Tomáše. Jsou to páni inženýři, ale od mala spolu nemluví, protože se pohádali při hraní kuliček. Také se jim líbí dvojčata, ale nedovedou jim to dát najevo. Do města přijela kočovná divadelní společnost pana Bóži J. Kolbaby - Lipského a všichni se hrnuli za kulturním zážitkem. Herec z této společnosti, pan Benno Martens, se dostal do hostince a začal v kuchyni vařit. To se paní hostinské velmi líbilo, protože se do něho zamilovala. Mezitím už skončily prázdniny a Dynderovi se vrátili zpět domů. Divadelní společnost se chystala také k odjezdu a paní hostinská Božena s ní utekla kvůli svému herci. Pan Tatrmuž musel hospodařit sám. Přestalo se mu na světě líbit. Rychle zestárl, zeslábl a brzy nato zemřel. Hotel U kamenného stolu odkázal svým dvěma synovcům. Ti se přestěhovali do Džberů pod Skálou a začali se o hostinec starat. Rozhodli se, že jeden týden bude dělat jeden hoteliéra a druhý vrchního číšníka a potom zase naopak. Každý týden byl tedy hostinec pod "vládou" někoho jiného a podle toho to také vypadalo. To už bylo ale zase léto a Dynderovi opět přijeli. Hostinec zatím chátral, měl plno dluhů a hosté pomalu odcházeli. Bratři Spytihněv a Tomáš si začali namlouvat slečny Věru a Alenu. Zanedlouho se do městečka přijela podívat bývalá paní hostinská se svým mužem, panem Mertensem.
Když uviděla tu spoušť, vzala vše do svých rukou. Nakonec tam zůstala, protože její synovci se měli brzy ženit se slečnami Dynderovými. Dvojčata dokonce přiměla oba bratry, aby se zase udobřili a začali spolu mluvit. V hostinci se připravovala velkolepá svatba a dva bývalí nápadníci - Gaston Badalec a Percy Netrefený pukali závistí. Krasavec Gaston se dal na psaní novel a přítel Percy se začal dvořit jisté vdově s menší tělesnou vadou, která vlastnila mlýn. A tak skončil příběh hostince U kamenného stolu.

Karel Poláček používá takový zvláštní, trochu zastaralý jazyk. Například paní Dynderová svému muži pouze "oniká". Přesto se ale kniha dobře čte. Autor dokáže popsat prostředí i postavy tak, že se do nich čtenář může dobře vcítit. Vysmívá se různým lidským vlastnostem. Např. paní radová se snaží být velmi moderní, pan rada nejprve drží kvůli svým nemocem různé diety, ale nakonec se stejně rozhodne pro normální stravu a svých nemocí si přestane všímat. Nebo také přehnaně ukázal, kam až může zajít lidská tvrdohlavost a neústupnost (Spytihněv a Tomáš spolu nemluvili několik let). Tato kniha je autorovou předposlední, ale již ji nesměl vydat. Naštěstí mu ji byl předstíraným autorstvím Vlastimil Rada, jinak bychom přišli o další skvělý humoristický román.