Mumini Cesta za tatínkem

Tato kniha vypráví o tom, jak Muminek a jeho maminka šli hledat slunné místo, kde by mohli postavit domeček, ve kterém by žili. Když hledali to místo, tak byl asi tak začátek srpna.
Šli temným lesem a najednou uviděli něco, co se krčí v dutině stromu. Řekli mu, ať vyleze, že mu nic neudělají. Tak to zvířátko vylezlo. Muminek se mu představil a Muminkova maminka také. Tak to zvířátko šlo s nimi a povídalo jim, jak se moc bálo. Cestou viděli takové krásné tulipány, které svítili. Když přišli k potůčku, tak si jeden tulipán utrhli a svítili si s ním. Najednou z tulipánu vylezla krásná dívka a pomohla jim přemoci hada. Za chvíli se s ní spřátelili a říkali jí Tulipka. Tulipka šla s nimi hledat místo, kde by mohli postavit domeček. Když šli lesem, potkali jednoho pána. Ten pán je pozval do svého světa. Ten svět byl celý ze sladkostí, třeba slunce bylo z marcipánu, řeky byly z mléka, zelené limonády atd. Muminek se zvířátkem tak přejedli, že je z toho bolelo tak bříško, že jim maminka musela dát prášek proti bolesti. Maminka se chtěla vydat dál na cestu, ale smutný pán je přemlouval, ať tam zůstanou. Ale maminka řekla, že už musí jít dál. Když ušli několik kilometrů, tak uviděli pravé slunce. Bylo to u moře. Muminek se zvířátkem skočili do moře. Tulipka si svázala své krásné dlouhé modré vlasy, aby jí nezhasly. Zatím co se Tulipka, Muminek a zvířátko koupali, maminka byla na pláži. Z čista jasna se tam objevil Mravkolev a začal mamince říkat, že tady je jeho revír, ať jdou pryč. Ale oni nešli, tak Mravkolev začal po mamince hrabat písek do očí. Maminka začala volat o pomoc. Za chvíli k ní přiběl Muminek z vody a začal Mravkolva hubovat, ale Mravkolev toho nenechal. Zahrabal se hluboko do země, že se už ani neví, jestli se od tamtud někdy dostal. Večer si udělali ohýnek a povídali si různé povídky. Za chvíli se Muminek zeptal, kde je tatínek. Maminka řekla, že prý když všichni spolu ještě bydleli za kachlovými kamny, tak tam také bydleli Hatifnati. Tatínak se s nimi vydal na cestu a od té doby, že už s nimi nežije. Najednou se tam objevili Hatifnati. Maminka, Muminek, Tulipka a zvířátko vyskočili na loďku a pluli s nimi. Začala bouře, ale vedle lodi plula jiná loď. Řídil ji mořský skřítek. Mořský skřítek skočil k nim do lodi a odstrčil jednoho Hatifnata od kormidla. Za chvíli přistáli na pevnině. Tam uviděli maják a vedle majáku chlapce. Chlapec je pozval do majáku. Nabídl jim mořský pudink a nechal je tam přespat. Ráno poděkovali chlapci a rozloučili se. Ale chlapec se zeptal Tulipky, jestli by tu s ním nechtěla zůstat. Tulipka řekla, že ano, ale jestli by to nevadilo mamince, a ta řekla, že ne. Ale maminka se jěště na něco zeptala chlapce. Zeptala se, jestli tady někdy nebyl Muminek, její manžel. Chlapec řekl, že minulý týden v pondělí tu byl nějaký Muminek a že hned druhý den odcházel někam na jih. Tak maminka poděkovala a šla s ostatními cestou, kudy šel tatínek Muminek. Když došli na druhou stranu ostrova, tak tam byla potopa. Plavali tam vše možné věci. Třeba na jednon proděravěném křesle seděla kočka a pět koťat. Maminka vlezla popás do vody a svým ocáskem přitáhla křeslo k sobě. Když kočka vylezla z křesla, tak mamince poděkovala. Za chvíli se na obloze rozjasnil první sluneční paprsek a také trochu spadla voda. Každou chvíli o malý kousek spadla. Muminek uviděl nějakou láhev plavat ve vodě, tak ji vytáhl na břeh. Byl v ní papír od trosečníka. Bylo tam napsané: "Milý nálezce! Můj hezký dům odnesla velká voda a teď sedím sám, hladový a prostydlý, na stromě".

Maminka si uvědomila, že to psal určitě její manžel. Pak potkali jednoho pána, který se jmenoval Marabu. Pan Marabu byl velmi smutný, protože ztratil brýle. Muminek mu řekl, že mu je pomůže najít. Ale nepodařilo se mu to. Šel s maminkou a se zvířátkem dál. Ve vodě uviděl brýle. Zeptal se maminky, jestli to nejsou náhodou brýle pana Marabua. Maminka řekla, že možná ano, ať se ho dojde zeptat. Pan Marabu řekl, že jsou to jeho brýle. Zato jim pan Marabu šel pomoci hledat tatínka Muminka. Vzal maminku, Muminka a zvířátko na záda a letěl s nimi. V koruně jednoho stromu se třásl tatínek Muminek. Tatínek Muminek slezl ze stomu a povídal si s maminkou, co všechno se mu přihodilo. Tatínek Muminek také říkal, že postavil krásný domeček pro všechny, ale že mu ho velká voda někam přemístila. Když došli o kousek dál, spatřili tam jejich domeček a všude kolem ovocné stromy a květiny.