Pohyblivý svátek

Kniha Pohyblivý svátek, kde je sám autor také hlavním hrdinou, popisuje poklidný život v Paříži. Pomocí povídek o tomto krásném a barvitém životě se nám snaží přiblížit, jaké to je trávit svůj život právě ve městě měst. Kniha začíná podzimem, kdy se Ernest rozhodne vyjet si se ženou za město. Zanedlouho se vrací a Hemingway začíná své velkolepé dílo. Popisuje kavárničky na rohu ulice, kde se útulně sedí s jeho oblíbeným notesem, perem a sklenicí dobrého vína, pro Pařížany tak typickou. Píše o chodnících a uličkách plných listů všech barev, o zvuku šourání noh po zemi a o lidech, kteří kolem něho jdou. Kniha nemá tak moc děje, jak se asi očekává, ale perfektní popisování nejen Paříže, ale i všech detailů v ní, naplňuje knihu dostatečně a děj jde opravdu stranou. Čtenář se ponoří do nálady tamější doby a jen hltá nové zážitky.

Nejvíce se mi líbila povídka Dobrá kavárnička na place Saint – Michel.
Zde Ernest popisuje právě zmiňované kavárničky plné vůní a očekávání. Popisuje cestu k nim, stromy bez listů a tmavé, občas i slunečné počasí, pro Paříž obvyklé. Potkává zde mnoho svých přátel a dokáže s nimi hodiny hovořit. Nejraději ovšem seděl sám a jen tak si přemýšlel a psal. Když už ruka nepsala sama, věděl, že má skončit. Pak povídku dokončil ve své pracovně nebo při další návštěvě. Kolikrát si na ni už ani nevzpomněl. Jeho žena byla výbornou klavíristkou, a tak jako její muž, byla velmi zajímavá.
Ke konci těchto povídek o Paříži se manželům rodí syn Bumby. Ernest a jeho rodina odjíždí na zimu do hor, a když se vrací, nastává druhá etapa psaní o Paříži. Ernest píše, že už nikdy nebude taková, jaká byla ta první, ale ví, že Paříž MILUJE a velmi se mu po ní velmi stýskalo.

Ukázka:
Byla to příjemná kavárna, teplá, čistá a vlídná, a tak jsem starý plášť pověsil oschnout na věšák, obnošený a omšelý plstěný klobouk jsem pověsil na poličku nad sebou a poručil jsem si bílou kávu. Vrchní ji donesl a já jsem z kapsy kabátu vytáhl poznámkový sešit a tužku a začal psát. Psal jsem zrovna tam o něčem v Michiganu, a poněvadž bylo venku lezavo, větrno a pusto, bylo v té povídce také tak.