Říkali mu Terazky

Tato poměrně útlá knížka patří do slavné éry Černých baronů. Vypráví o kariéře a úpadku majora Halušky, kterému přezdívali Terazky.
Příběh je rozřazen do šesti "půllitrů".
Vojín v záloze Kefalín se v Praze setkává s bývalým majorem Haluškou a jdou si sednout na pivo, proto "půllitry". Toto je jen první rovina děje, ta druhá vzpomíná na těžké začátky a ještě těžší konce Terazkyho kariéry coby majora a velkého zámeckého pána. Sídlil na Zelené hoře u Nepomuku a pod jeho vládu spadal celý pomocný technický prapor (PTP). Pétépákům též přezdívali Černí baroni, kvůli černým výložkám. Nebyl to normální vojenský oddíl, Černí baroni měli sloužit v podstatě jako dělníci.
Příchodem majora Halušky na Zelenou horu se změnilo mnohé, dal spálit stoleté cerdy chráněné památkovým úřadem, rozboural historickou kašnu na nádvoří zámku a znehodnotil kostel, který patřil do zámeckého objektu. To byl ale teprve začátek majorova úřadování. Na Zelenou horu mělo narukovat tisíce nováčků se špatnou minulostí nebo se špatným zdravotním stavem.
Po nástupu základní služby ukázal Terazky plně svou prudkou, nerozvážnou a impulzivní osobnost, a tím se dosatává spolu se svými "vojáky" a dalším důstojníky a poddůstojníky do spousty problému a komických situací, ze kterých se jen obtížně dostávali.
Švandrlíkův nezaměnitelný humor líčí vtipně a odlehčeně nesnadnou dobu komunismu a život jejich dobrovolných či nucených přívrženců, protože "kdo nejde s námi, jde proti nám"...