Selské balady

Píseň klasů
V básni si stěžuje obilí, že ani nestačí zrát a růst, aby zasytilo ty, co jej vypěstovali. Obilí každý rokem rodí stejně, ale pro sedláky ho zbývá čím dál tím méně, protože musí platit daně a desátky.

Píseň emigranta
Člověk v cizině lituje svého útěku. Uvědomuje si, že měl zůstat na svém a zemřít později ve vlasti. Teď smutně myslí na to, kdo dostane jeho majetek.

Suplika
Pan učitel je probuzen z lákavého snu. Hlučný dav sedláků po něm chce, aby napsal supliku – stížnost na pány, že se s nimi špatně zachází a jedná. Zpočátku se učitel zdráhá, protože s pány kdysi hrával karty a má z pánů strach. Ale nakonec tlaku podlehne a supliku napíše. Třese se strachem o svou budoucnost.

Lorecký ze Lkouše
Loreckému ze Lkouše se narodili dva synové. Sedláci ho prosí, aby slevil na daních. Lorecký se rozhorčil a na jejich prosbu sedlákům odvětil, že své syny naučí proti nim používat biče, a že se budou mít hůře. Sedláci mu vyhrožují, že jeho syny zabijí. A tak se taky stane.
Námětem balady je skutečná událost, která se stala na Písecku.

Balada o smrti Koziny
Vypráví o popravě Koziny. Těsně před popravou Kozina vykřikl:“Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě Lomikare na Boží súd“. Poté byl popraven. Lomikar za rok a den zemřel.

Hrabě Breda
Báseň má sociální námět. Hrabě Breda vymáhá od sedláků peníze, když je však nedostane, posílá do vesnice dráby. Ti pochytají všechny ženy a ostříhají jim vlasy. Jedna dívka se však vzpírá, a tak ji hrabě vlasy nechá. Nepustí ji, chce ji zneužít. Dívka ho uškrtí svými dlouhými vlasy.

Balada Blanická
Závěrečná báseň. Na Velký pátek se otvírá Blaník. Jíra se vydává do lesa a nevěří pověsti. V lese však spatří Blaník otevřený. Je unavený a usne uvnitř hory. Když přichází znovu Velký pátek, Blaník se otevře a Jíru probudí hlasy, které ho nabádají, aby vstal. Jíra se probudí a zjistí, že je stařec, ve vesnici nikoho nepoznává.