Slávy dcera

Poprvé vydáno r. 1824 – 150 znělek ve třech zpěvech. Druhé vydání roku 1832 – 600 znělek v pěti zpěvech + předzpěv.

Kollár popisuje bídný a neutěšený život porobených Slovanů a zároveň jim radí, aby se přichýlili k velkému „Dubisku“, což znamená k Rusku. Vzpomíná na slávu Slovanů, kteří žili mezi Labem a Vislou, Dunajem a Baltem. Na tomto území však byli Slované poněmčeni. Odsuzuje loupeživé Němce a říká, že nikdo ještě nevylil tolik krve, kolik ji vylil Němec, aby zahubil Slovany. Kollár píše: “Svobody není hoden ten národ, který svobodu nepřeje i národu druhému“. Vzpomíná na slavné národy Slovanů: “Všude vás hledám, ale nadarmo“. Vzpomíná na Slovany v době, kdy učili ostatní národy mořeplavectví, dolování rudých kovů, stavitelství, zemědělství a tkaní plátna. Auror se ptá, co z toho Slované mají, že se chovali k ostatním národům přátelsky. Za to vše je Německý národ porobil a drží je spoutané. Už není slyšet ani slovanskou řeč, nýbrž jen němčinu. Ani Slovan se Slovanem nemluví slovansky, ale jen a jen německy. Přec se však najdou mezi Slovany vlastenci, kteří svému národu zpívají písně. Nejsou ani Němci ani Slované, ale autor je přirovnává k netopýrům.