Tulák po hvězdách

Vězeň odsouzený za vraždu na doživotí ve věznici San Quentin Darell Standing vypráví své příhody ve věznici i mimo ní. Ne že by jí snad někdy opustil. Vzpomínal. Ne na dobu před vraždou, kterou spáchal a za kterou byl odsouzen, ale na minulé životy. Darellovi Standingovi ubíhal trest všedně. Jen několikrát byl poslán do kobek a zavřen do svěrací kazajky. Většinou za protesty proti plýtvání ve vězeňské tkalcovně. Až jednoho dne na něj a 40 dalších ukul nesmyslnou zápletku jeden ze spoluvězňů, který si ve snaze udělat si "oko u bachařů" vymyslel, že Standing propašoval do věznice dost dynamitu na její odpálení. I když všichni zúčastnění vypovídali stejně - a to že o žádném dynamitu nevědí - správce věznice se rozhodl Standinga izolovat na samotce a vypáčit z něj, kde je dynamit ukrytý. Ten samozřejmě o žádném dynamitu nevěděl, a tak mohl jen snášet hrozné utrpení svěrací kazajky. Naštěstí byl velmi inteligentí, a tak se mu podařilo rozluštit kód, kterým se za pomoci klepání dorozumívali další dva odsouzení - Ed Morell a Jake Openheimer. Ti mu byli druhy v dlouhé chvíli, aby se nezbláznil. Ed Morell ho dokonce naučil jakési "antihypnóze". Její pomocí se dostával do stavu podobnému klinické smrti a mohl se tak "toulat po hvězdách". Mysle tím cestovat v čase do svých minulých já. Tak mohl přežít ve svěrací kazajce i deset dní, které by kohokoli jiného zabyli. Prožíval znovu své dávné příhody jako kapitán v římské legii, holandksý lodník, trosečník na pustém ostrově, jako malý chlapec zabitý mormony na divokém západě, nebo dokonce jako pračlověk a to hned několikrát! Všechny životy měly však něco společného. Smrt a ženu. Jedna vedla druhou. Ve většině svých životů zemřel totiž tulák po hvězdách kvůli osudové ženě, kterou potkal - ať už to byla milenka, manželka, otrokyně nebo vlastní matka. Tak mohl Darell Standing dojít k závěru, že nejdůležitější je pro člověka milovat. Hlavně ženu. Mohl tak v klidu zemřít roku 1913 ve Fostonské věznici na šibenici. Ještě před smrtí však vyřkne nejdůležitější zdělení knihy. Dokazuje jím svojí nadnesenost nad lidi, kteří ho odsoudili a svůj vnitřní klid. Tento výrok zní: "Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít."