Věc Makropulos

Mlladý šlechtic jménem Gregor právě prohrál soudní spor o rodiný majetek. V tom však přijde operní pěvkyně Emília Marty. Ta prohlásí, že má dokumenty, které jasně dokazují právní nárok pana Gregora na panství. Když se jí zeptá, odkud to může vědět, odpoví jen, že to ví. Popíše mu, kde má testament hledat. Druhý den za ní přijde ohromen do divadla. Papíry byly přesně na místě, které popsala Emília. Do Emílie se v divadle zamiluje Prus. Gregorův sok v soudním líčení. Ten soud vyhrál, a tak má zatím papíry u sebe, ale je velmi čestný a odmítá je komukoli vydat. Až soudu. Dokonce i Emíílii. Až jí podlehne a ta se s ním na oplátku vyspí. To zjistí jeho syn, který Emílii také miloval a zastřelí se. Když to zjistí, je zrovna u Emílie. Vyčte jí, že se češe, když se mu právě kvůli ní zabil syn. "Mám snad kvůli tomu chodit rozcuchaná" odsekne skepticky Emília. Prus je zdrcen, když v tom přijde do jejího pokoje Gregor i s právníkem. Obviní ji z falšování úřední listiny (podpis na některých dokumentech byl totiž její) a žádá vysvětlení. Emília musí s pravdou ven. Té však zpočátku nikdo nevěří. Emília je totiž stará přes třista let! Její otec byl totiž alchymista na dvoře Rudolfa II a ten jak známo toužil po věčném životě a jiných bájích... Otec jí elixír dal, ale RudolfII. mu nevěřil a lektvar nepožil. Ve skutečnosti to ani nebyl elixír, ale pergamen. Byl pojmenován věc Makropulos - podle svého vynálezce. E. M. se totiž jmenovala Elina Makropulos, Emílie Marty, Ellian Mac Gregor a jinak, aby maskovala svůj věk... Po vylíčení svého příběhu upadne do mdlob. Lidé shromáždění u ní v pokoji se začnou hádat, kdo z nich dostane věc Makropulos. Nakonec ji nabídnou Kristýně, mladé dívce. Ta však odmítne se slovy, že třista let je na život moc. Elina se probudí a potvrdí její myšlenku. Říká, že už jí VŠECHNO nudí. Že nemá proč žít. Že dá věc Makropulos komukoli. Teď už ji ale nikdo nechce...