Zbabělci

Daniel Smiřický, zvaný Danny, hraje na saxofon v jazzové kapele. Je student kosteleckého gymnázia a člověkem bez jasnějších cílů. Vypráví o revoluci v pětačtyřicátém roce známé jako Pražské povstání. Z pohledu docela obyčejného obyvatele města Kostelce. Vypráví o starostech lidí za protektorátu, ale i o muzice, která je v pozadí celého příběhu, a o tom jak je pro něj důležitá. Vypráví o svých sobeckých myšlenkách a pocitech. O dívkách a vůbec o všem možném. Jen válka ho paradoxně skoro nezajímá. Je to pro něj jen jakási příležitost, aby jeho milovaná Irena přišla o chlapce, či se zakoukala do něj. Vždy, když se nachomítne u nějaké té hrdinné akce, popisuje své sobecké cíle, které tím sleduje. V situacích, kdy mu jde o život, se zachová "frajersky" jen proto, že ho zrovna vidí Irena. Danny však není sám. Snad každý obyvatel se snaží revoluci jaksi vyhnout. Když projíždějí německé síly městem, nechávají je volně projet. I když vědí, že míří do Prahy, tak si to omlouvají: "Ti nejedou válčit do Prahy - ty se jedou vzdát Američanům." Až když se vracejí "esesmani" a začnou pobíjet nevinné civilisty, tak se občané vzburcují. Potom však samy dopadlé vojáky mučí a popravují... Danny vše vidí, ale jako by to šlo mimo něj. On vidí jen Irenu nebo svou budoucí neznámou Pražačku, kterou si vysnil. Ke konci revoluce se Danny dokonce připojí k Přémovy, který má doma kulomet a sestřelí s ním německý tank. Když se jich pak Rusové ptají na jména, Danny to své zapře. "Proč si to udělal?" ptá se Přéma, který na jeho popud také uvedl cizí jméno. "By nás ještě tahali po nějakejch slávách." odpoví hrdě Danny. Ve skutečnosti však spoléhá na to, že se Přéma někde podřekne a on tak bude za ještě většího hrdinu. Inu i válka je plná zbabělců. A ne že by jím byl zrovna Danny.