Dva vznešení příbuzní

Poslední hra, kterou William Shakespeare napsal, a to navíc jen napůl s Johnem Fletchrem. Je zasazena do jeho oblíbeného antického Řecka. Svatba athénského knížete Thesea a jeho ženy, bývalé královny Amazonek Hippolyty, je přerušena prosbou tří vdov o pomoc. Jejich manželé, tři velcí králové, byly poraženi v boji tyranem Kreonem. Ten je nejen zabil, ale vdovám nedovolil pochovat jejich mrtvoly a schválně je nechal hnít a rozkládat se na bitevním poli. Vdovy proto přišly za spravedlivým a mocným T., aby Kreona potrestal a dovolil jim pochovat mrtvoly svých králů. T. po naléhání vdov, své sestry a své nastávající prosbu spln. Kreonovi vyhlásí válku a hodlá ji ukončit rychle. Na Kreonově dvoře v Thébách si mezitím povídají dva vznešení bratranci Arcita a Palamon. Mluví o tom, jak je jejich strýc Kreon krutý a že litují každé kapky krve, která je s ním pojí. Jeho politiku neschvalují. Nazývají ho bezectným a zrádným. Když pak na dvůr přijde posel s vyhlášením války od Thesea, Kreon povolá své synovce do války. Ti zprvu nechtějí jít, protože vědí, že T. je v právu. Jenže pouto krve a vlasti jim velí bojovat. T. zvítězí a po bitvě si všimne dvou vojáků na nosítkam. Jsou to A. a P. Viděl je v bitvě, a protože bojovali úžasně, rozhodne se je nechat naživu. Svolá lékaře a nakáže jim nešetřit hojivými mastmi. Poté oba uvězní jako své zajatce. Každý, kdo s nimi příde do styku, je okouzlen jejich vznešeností. Jak snášejí zranění, vězení a jiné útrapy. Oba si jsou navzájem přáteli, bratry a oporou jeden druhému. Chovají se jako ideál vší ctnosti. Až do chvíle, kdy Palamon spatří krásnou sestru knížete T. Emílii. Okamžitě na ní upozorní A. Ten, očarován jejím půvabem, ji okamžitě prohlásí za paní svého srdce. P. protestuje. Viděl ji první, ale A. mu dokazuje, že na tom nezáleží. V tu chvíli se na smrt rozhádají. Přijde ale posel od T. s příkazem pro A. Ten se má okamžitě dostavit před knížete. Sám. Dostává milost, ale musí žít ve vyhnanství. Arcita ale vyhnanství nepřijme. V převlečení se schová v Athénách a zúčastní se slavnostních her, kde zvítězí i v běhu i v zápase. Kníže ho oslavuje a dává do služeb své sestry. Emílie. Palamon ale z vězení prchne a s Arcitou se potká. Dohodnou si souboj o čest a právo na krásnou Emílii. Jenže při souboji je v lese vyruší T. na lovu se svojí družinou. Zprvu je rozběsněn a chce oba zabít pro zradu a útěk z vězení. Jenže ho opět obměkčí prosby jeho ženy a sestry. Za oba se navíc přimlouvá jeho přítel Peirithoos. T. tak rozhodne, že se za měsíc utkají o ruku Emílie. Vítěz ji pojme za ženu a poražený bude popraven. Po měsíci příprav oba skutečně přijedou připraveni na souboj. V předvečer souboje se oba modlí. Arcita chce po Martovi, bohu válek, aby vyhrál spravedlivý souboj. Palamon žádá po Venuši, aby mu připadla Emílie, kterou skutečně miluje. Souboj druhého dne nakonec vyhraje Arcita a Palamon tak má být zabit. Svůj úděl chápe jako čestnou smrt a Arcitovi Emílii ze srdce přeje, protože bohové ji přece přiřkli jemu. Pokládá tak hrdě hlavu na katův špalek, když popravu přeruší zadýchaný posel. Když jel totiž A. pro vítězný věnec, splašil se pod ním kůň a zalehl ho tak nešťastně, že ho zabil. E. tak podle slibu přijala za muže Palamona. Arcita tak vyhrál soubou a Palamon získal Emílii. Bohové své sliby dodrželi.