Malí bohové

Brut je vyvoleným boha Oma. Jenže to zatím neví ani on ani Om. Brut neumí číst, ale zato umí pěstovat skvělé melouny a má neuvěřitlenou paměť. Vorbis - vedoucí (in)kvizice a podle všech nový vyvolený si u Bruta jeho paměti všimne a rozhodne se ji využít. Jede s "mírovou" výpravou a ukrytou armádou do nepřátelské říše Efebe. Tato říše je velmi malá, ale také velmi vyspělá. V jejím středu stojí obávaný palác, na jehož vrchu je maják s obří lupou, která spálí všechny nepřátelské lodě, které se jí přiblíží na dosah. Palác je pak soustava pastí a neuvěřitelných bludišť. Funguje na systému průvodců, kteří si vždy pamatují jen velmi, velmi malou část chodeb. Po cestě do Efebe však Brut zachrání zvláštní želvu. Zvláštní proto, že mluví. A také v tom, že jediný, kdo ji slyší, je Brut. Želva není nikdo jiný než bůh Om. Chtěl se převtělit do ohromného bílého býka, nebo jiného impozantního tvora. Myslel si, že má v Citadele spoustu uctívačů - ti totiž dávají bohům jejich pravou moc. Jenže jediný kdo v něj skutečně věřil, jediný z celé Citadely, byl Brut. Omova cesta za ještě větší slávou se tedy změnila v boj o přežití. Vorbisův pokus o dobytí Efebe se nezdaří (ne však Brutovou vinou). Když pak odplouvají v jedné z lodí, které ještě zbyly, Brut uteče s Efebany. Jejich vor však zničí bouře, a tak jsou vrženi na poušť. Tam shodou náhod potká Brut (teď již samotný jen s Omem) svého nadřízeného Vorbise. Ten je sluncem už skoro šílený. Uzná Brutovu vyvolenost a nechá se jím odvést do Citadely. Jenže těsně před ní Bruta udeří kamenem do hlavy. Prohlásí se za vyvoleného a pokouší se uchvátit moc. Zrovna když Bruta mučí na rozpálené želvě, spadne mu na hlavu želva, kterou unášel orel. Je to Om. Brut to křičí na všechny strany a jak lidé postupně uvěří, Om povstane v té nejimpozantnější podobě. Osvobodí Bruta. Zabije Vorbise a ustanoví Bruta novým vládcem Citadely. Po té odletí za Velkými bohy a vydobude si mezi nimi místo.