Sto a jeden dalmatinec

Tato kniha je o manželském páru Durleových, kteří mají dva dalmatýny, psa Ponga a fenu Slečinku. Dále s nimi bydlí dvě chůvy. Chůva Cooková a chůva Butlerová. Bydlí v Londýně u Regents parku, kde také kousek odtamtud bydlí Kruťanda z Ďáblovic paní de Vil a ta miluje kožešiny. A její manžel je kožešník.
Darleovi jsou štastní manželé a teď jsou ještě šťastnější, když jim veterinář potvrdí, že Slečinka čeká štěňátka. Všichni jsou rádi a hlavně Pongo, protože bude otec. Uběhlo několik měsíců a Slečinka jednoho večera začala rodit. Narodilo se jí 15 štěňat. Tato novina se brzo rozkřikla a Kruťanda se na štěňátka přišla podívat, protože už dříve uvažovala o dalmatýnském plášti.
Ale když je uvidí, rozčíli se, že jsou bez skvrn a když jí řeknou že flíčky budou mít až později, chce si je koupit, ale Darleovi je prodat nechtějí.
Veterinář jim poradí, ať najdou ještě nějakou matku s mlékem, která ztratila štěňata, protože je jich hodně. Ale po dlouhém hledání žádnou nenašli. Až jednou paní Durleová jede večer po opuštěné silnici a tam na silnici najde vyhublou dalmatýnskou fenu s hnědými flíčkami. Vezme ji domů a pojmenuje ji Perdita.
Perdita se oně starala jeko o vlastní. Jednou Durleovi šli na procházku se všemi 3 psi a chůvou Butlerovou a chůvu Cookovou nechali se štěňaty doma. Štěňata byla na dvorku, a pak někdo zazvonil, byla to Kruťanda, zabavila chůvu a mezitím štěňata ze dvorku ukradli. Kruťanda pak odešla. Když to všichni zjistili, byli smutní, ale nejvíc Slečinka, Pongo a Perdita. Večer Pongo a Slečinka vytáhli Durleovi na procházku do parku k Petrklíčovému kopci. Pongo a Perdita na něj vylezli a začali štěkat a že ztratili štěňata, jestli je někdo neviděl a tato zpráva se nesla celým Londýnem. Všichni odpověděli, že neviděli. Druhý den šli na kopec znovu a znovu zprávu opakovali. Až se jim přinesla zpráva, až mino Londýna bylo to ze Suffolku z Pekelného dvora od ovčáka. Tam je hlídali a krmili bratři Baddunové, ale na tom dvoře jich nebylo jen 15 ale 97. Když se to dozvěděli poslali zprávu, že děkujou a v noci se vydali na cestu, ale Perdita zůstala doma, aby se starala a utěšovala Darleovi.
Tak se vydali na cestu, šli celkem 4 dny a šli jen v noci, protože v novinách je pohřešovali. Na jídlo a na spaní se vždy objevil nějaký pes, který jim pomohl.
Šli až došli k pekelnému dvoru, kde čekal ovčák a poradil jak je vysvobodit. Ovčák naučil Ponga jak otvítar bránu a pak šli do dvora a všichna štěňata se k nim hned vrhla. Bratři Baddunové měli televizi, takže se o štěňata nestarali a ani si nevšimli, že mezi nimi jsou 2 velcí dalmatýni a pak když bratři usnuli tak Pongo otevřel branku a 97 dalmatýnu se vyhrnulo ven. Pongo a Slečinka poděkovali ovčíkovi a vydali se na cestu. Přes den někde spali a v noci šli. Jednou v noci se najednou ocitli u parku a všichni byli rádi. Šli před jejich dům a Pongo a Slečinka začali štěkat a Durleovi hned vyšli a 97 psů jim vběhlo dovnitř. Durleovi napsali do novin inzerát, jestli někdo nehledé ztracené dalmatýny, ale nikdo se nehlásil. A tak pan Darley koupil dům na venkově a všichni se tam přestěhovali. Jednou jel kolem pán se svým psem, hnědým dalmatýnem, a Perdita ho hned poznala, byl to pan, co s ním jednou měla štěňata a mezi těmi 97 byly i její ztracené. Pán jim ho prodal a už jich měli 101 dalmatynů.
A kruťanda se odstěhovala a úplně skrachovali a přišla o úplně všechny kožichy.