Bez dcerky neodejdu

Autor: Betty Mahmoody (William Hoffer)
Překlad: Anna Thomasová
Vydalo: Ikar, Praha 1993
1. Vydání: St. Martin‘s Press, New York 1988
Forma: Literatura faktu, Ich forma

V knížce, podle skutečné události, jsem se dočetla o mnohých problémech v Íránu. Je psaná velmi poutavě a čte se jedním dechem. Zvlášť je zajímavé jak se z hodného a ohleduplného milujícího manžela a otce skoro přes noc stane násilník a skoro i vrah.

Američanka Betty se provdala za amerického Íránce a narodila se jim dcerka Mantob. Bettyin manžel Moody, lékař, začal mít problémy v zaměstnání, když byly Mantov čtyři roky. Rozhodl se, že pojedou na dovolenou do Íránu, ze které se už ale neměli vrátit. To se ale Betty dozvěděla až na konci pobytu, kdy se modlila za to, ať se vrátí domů. Íráncům chyběly skoro všechny hygienické návyky. Betty se tedy snažila získat kontakty, aby se mohla i s Mantob vrátit zpět domů, do Ameriky. Po osmnácti měsících a moři utrpení se jí to nakonec povedlo a přes Turecké hranice se dostala pryč z té nenáviděné země.

Hlavní postavy: Betty, Mahtob
Jazykový koutek:
Bradka v barvě pepře a soli, V jeho rozjitřených očích jsem vytušila hlubiny plné nebezpečí. Slévalo se to všechno v prapodivnou symfonii zatracenců, mužů i žen bojující o holý život. Společně jsme okoušely to utrpení, nejen rány a kopance, ale hlodavou bolest kdesi uvnitř. Noc zvolna po minutách odtikávala spolu s mým sílícím strachem. V očích mu plála nastřádaná zloba tisícovky mučených démonů. Z děvčete pod náporem nadávek nezbylo nic než ty slzy.