Devatero Pohádek

Devatero pohádek - Karel Čapek

Velká kočičí pohádka
Když si jednou princezna házela s míčem, upadla a rozbila si koleno. Plakala, když šla kolem babička a slíbila ji, že ji donese záhadné zvíře. Zanedlouho babička přinesla ono záhadné zvíře - kočku Jůru a chtěla takovou odměnu, kolik má králova maminka vlasů. Král ji tu odměnu vyplatil. Král měl 2 psi - Buffina a Buffa. Kočka Jůra měřila své schopnosti se psem Buffinem, ale princeznička si ji odnesla, aby zjistila, že kočky dopadnou na čtyři nohy. Jenže kočka dopadla na hlavu kouzelníka, který ji unes. Po kouzelníkovi začali pátrat detektivové z celé Evropy, ale ani jednomu se ho nepodařilo polapit. Podařilo se to až Sidneymu Hallovi, který procestoval celý svět, aby ho našel. Nakonec to ale skončilo tak, že kouzelník pronásledoval Sidneyho, protože byl zvědavý. Detektiv ho chytil a poslal na 3 dny do vězení. Babiččin vnuk Vašek se stal králem.

Pohádka psí
Byl jeden pes Voříšek, který byl věrný svému pánovi. Děda ho všude brával s sebou. Jednou si vzpomněl, odkud ho vlastně má. Našel ho ještě malinkého před hospodou a tak se ho ujal. Teď mu chyběla jen jediná věc - neuměl štěkat. Tak ho to naučil a teď Voříšek štěká pořád. Jednou, když byli zase v hospodě, Voříšek se vloupal do kuchyně pro jitrnice. Děda na něj zapomněl a odjel bez něj. Voříšek hledal cestu domů, ale zastavil se na louce, kde uviděl psí rusalky. Ty nejdřív tančily a pak si sedly vedle nejstarší víly a poslouchali příběhy o psech a jejich stvoření. Když se dostala až k pokladu, Voříšek vystřelil, ale rusalky se rozplynuly. Tak šel Voříšek zpátky domů. Od té doby psi hrabou, aby zjistili, kde je poklad.

Pohádka ptačí
Povídali si ptáci každé ráno. Jeden řekl, že jeden vrabec Pepík z Dejvic dělal chytrého a chtěl odletět na Riviéru, ale tam nedoletěl, skončil v Kardašově Řečici, protože mu došly peníze. Všichni si tam z něj dělali srandu. Pak jedna vlaštovka říkala příhodu o vlaštovce, která žila v Americe, že prý tam si stavějí hnízda z betonu a mají moc vysoké domy. Potom si povídali o tom, kdo naučil ptáky létat. Prý jednou spadlo andělské vejce na zem a ten, kdo se ho snažil vysedět, umí dnes létat. Jediná slepice nechtěla a tak dnes pouze chodí.
První loupežnická pohádka - Josef Čapek
Když jednou potkala pradědečka se psem velká bouře, schovali se do nejbližší hospody, kde zrovna hodovali převlečení loupežníci. Pradědeček to ale zprvu nepoznal a slušně pozdravil. Loupežníci si z něj dělali dlouho srandu. Když šlo do tuhého, tak se vymluvil na to, že je vlastně taky loupežník a loupežníci ho začali zkoušet. Udělali mu dlouhé přednášky, ale pak do hospody přišel anglický lord a loupežníci udělali fintu.

Pohádka vodnická
Každý rok pořádají vodníci konferenci. Letos probírali změny ve vodnictví a pak se začalo vzpomínat na staré dobré časy. Přišla řeč na to, jak to dřív bylo krásné, když celé Česko bylo pod vodou. Potom se začalo řešit, proč už voda není němá. Starý vodník to vysvětloval, že před miliony let žil jeden vodník a byl to velký umělec a neustále zpíval smutné písničky a voda se to naučila a zpívá to dodnes. Mladí vodníci se ještě ptali na to, proč je nebe němé. Staří to vysvětlili tak, že byli dvě žáby ale najednou je někdo vyhnal, protože si mysleli, že jsou tam žáby.
Druhá loupežnická pohádka
Starý Lotrando loupil a přepadal, kde se dalo. Jednou odvezl svého syna Lotranda do klášterní školy, kde se z něho za pár let stal asi ten nejvlídnější člověk. Pak se ale dozvěděl, že jeho otec umírá a tak za ním jel. Slíbil mu, že bude čestně pokračovat v jeho profesi, ale otec mu řekl, že je to loupežnictví. Co ale slíbil, musel dodržet. Začal přepadat lidi, kde se dalo, jenže byl na ně vždy moc hodný a lidé se z toho vymluvili. Tak jel zase za otcem převorem do kláštera pro radu. On mu poradil, aby jel na hranice a od lidí vybíral mýtné. A tak to nakonec udělal a po čase ze za ním jel i podívat. Z hodného Lotranda se stal hrubý a netrpělivý vybírač mýtného.

Pohádka tulácká
Byl jeden tulák František Král, kterého lidé neměli rádi, protože si oněm mysleli, že je kdovíjaký pobuda a zloděj. Jednou, když se toulal po náměstí, přiběhl k němu pán a dal mu podržet kufřík, že se prý za chvíli vrátí, protože mu ulít klobouk. Tak tam stál celý večer, noc a pak ránu k němu přišel strážník a odvedl ho na policejní stanici, kde ho obvinili za krádež. Jenže asi po měsíci přišel ten pán s kloboukem a divil se, že zachránce jeho peněz seděl ve vězení. V tom kufříku bylo totiž skoro 1,5 milionu korun. Propustili ho na svobodu i s částkou peněz, kterou stejně zanedlouho ztratil. Jenže jednou si k němu sedla mluvící bílá vrána a on se stal králem bílých vran.
Velká policejní pohádka Policisté, kteří měli na strážnici noční službu, si vyprávěli různé příběhy o strašidlech, která žijí v Praze. Vzpomněli si také na sedmihlavého draka Huldaborda, který na Žižkově v Židovských pecích věznil princeznu murciánskou. Případ dostal na starost strážník Vokoun. Bojoval s drakem a nakonec mu usekl všech sedm hlav. Vokoun zatelegrafoval pro princeznina otce, který mu chtěl darovat půl murciánského království. Vokoun však přijal jen sáček tabáku. Policajt Kubát vyprávěl, že našel jednou ve veliké vejce. Donesl jej na strážnici, kde se z něho vyklubala saň. Ujal se jí strážník Pour a měl s ní velké trápení - sežrala všechno, co bylo v kanceláři. Odnesli jí do spolku pro ochranu zvířat, kde se jí ujal pan Trutina. Pojmenoval ji Amina. Byl kvůli ní propuštěn ze zaměstnání a vyhozen z bytu. Policie ji chtěla nechat utratit, protože pan Trutina neměl peníze, aby jí koupil na všech sedm hlav psí známky. Když mu bylo nejhůře, proměnila se saň v krásnou princeznu Aminu. Pan Trutina s ní odjel do jejího království a tam nastoupil na trůn.

Pohádka pošťácká
Jednou, když pan Kolbaba(pošťák) vybíral schránku, našel dopis bez adresy. Pan Pobaba řekl panu poštmistrovi, že by večer zůstal na poště a poštovní skřítci by mu dopis přečetli. Pan poštmistr souhlasil. Skřítci pošťákovi dopis přečetli, ale dozvěděl se jen, že je od šoféra Frantíka pro nějakou Mařenku. Kolbaba se rozhodl, že jí najde a dopis jí doručí. Pošťák prochodil skoro celý svět a nic. Tak se posadil na kopeček, za chvíli jelo nějaké auto, když přijelo blíž, šofér nabídl Kolbabovi, že ho kousek sveze. Kolbaba se šoféra zeptal, proč je tak smutný a ten mu odpověděl, že před rokem a dnem hodil do schránky dopis své milé a ta mu ještě neodepsala. Pošťák zjistil, že je to Frantík a tak doručil dopis Mařence a všichni byli děsně šťastní.

Velká pohádka doktorská
Čaroděj Magiáš se začal dusit peckou a tak poslal Vincka pro doktory. Mezitím, co doktor čekal na ostatní, vyprávěl Magiášovi pohádku o princezně solimánské. Povídal, že princezna byla smutná, nejedla a skoro nemluvila, tak sháněli pravého doktora z Čech, který musel mít Dr. Omylem přivezli drvoštěpa, který se tomu hodně divil, ale když tam jednou před princezninými okny pokácel stromy, princezna vykoukla ven a vzala si od drvoštěpa chleba s tvarohem. To ale akorát přišli ostatní doktoři a doktor z vesnice musel výklad dokončit. To se ale jiný doktor a začal vyprávět o hejkalovi, který v lese strašil lidi a jednou k němu přišel s velkým chrapotem. To se ale připojil i další doktor, který vyprávěl o havlovickém vodníkovi. Další doktor vyprávěl o rusalce, která si při tanci zlomila nohu a tak ji nohu musel svazovat motýlími křídly. Jenže málem zapomněli na Magiáše, který se tam mezitím dusil. Bouchli ho do zad a bylo to.