Všecchno co opravdu potřebuji znnát jsem se naučil v mateřské školce

nakladatelství: Knižní klub
rok vydání: 1996
hlavní postavy: autor (povídky jsou v ich formě)
místo, čas děje: místa jsou různá - prádelna, deštný prales; současnost

stručný obsah dvou povídek (nemají název, proto jsou očíslovány):

povídka č.1 - Autor vypráví o tom, že má doma na starosti praní on. Ohromně ho to baví, mimojité proto, že když na sebe přilepí ty ponožky, nespadnou. Jednou ho u toho viděla manželka a divně se na něj podívala, ale vy přece nemůžete vysvětlit všechno, co děláte. Když toto dílo dokončí, má pocit završeného díla, pocit způsobilosti. Jenže pak se to stane… pračka se porouchá! Prý do ní asi dal moc ručníků, protože se všechny sežmolili na jedné straně. Pračka chvíli tancovala a zmítala se po podlaze jako zvíře s pěnou u huby a potom explodovala. Asi tam prý dal taky moc prášku. Zbýval tedy prací automat v nákupním středisku, kam chodíval prát na vysoké škole. Jednou tam pozoroval starou paní, která prala sexy černé prádélko a přemýšlel, jestli je její nebo ne. Seděl tam u automatů popíjejíc víno z termosky a konzumujíc krekry a sýr (přišel dobře vybaven) začetl se do složení prášku, který používal. Jmenoval se Radost. Líbila se mu ta představa radostného praní, tak četl. Zvláštní věc. Prášek obsahuje látky, které odstraňují skvrny a změkčí vodu. A dále činidla chrání součástky pračky a zlepšují celý proces… Je to ekologický výrobek. Zázrak v krabici. Mimochodem, prášek Radost nezkoušejte. Já ho ochutnal. Je to příšerné (ale jazyk mám teď čistý.

povídka č. 2 – Do svého stěhování si o sobě myslel, že je celkem čistotný. Když ale zmizeli všechny ty skříně, postele a stoly, všiml si, že je tam všude smetí. Ošklivé, šedé chuchvalce smetí. Co by tomu řekli sousedi, nebo maminka? Co kdyby sem přišli? Vzpomněl si taky, že toto provází každé stěhování, říkal si tedy: „Co to je?“ V jednom lékařském časopise si přečetl, že v jedné laboratoři právě tuto otázku zkoumali. Zabývali se problémy lidí s alergiemi, ale jejich výsledky se mu teď hodili. Co našli bylo: částečky vlny, bavlny, a papíru, kousky různého hmyzu, jídlo, rostliny, listy stromů, popel, mikroskopické výtrusy hub a jednobuněčných organismů a spoustu nerozeznatelných kousíčků, většinou přírodního a organického původu. Je to různorodý seznam, ale většina pochází ze dvou zdrojů: od lidí (vlasy, kůže) a z meteoritů - rozložených nárazem na zemskou atmosféru. (Nic si nevymýšlí je to tak - každý den toho napadá několik tun.) Takže jinými slovy, to co má za postelí, šatníkem, stolem a dalším nábytkem je vlastně on a hvězdný prach. Vědci jsou neochvějně přesvědčeni, že pocházíme z hvězdné porodnice. Jsme smetí z hvězd. A tím, co máme za psacím stolem, se zřejmě tiše vracíme ke svému prvopočátku. To tedy není špína, ale vesmírný kompost.

zhodnocení: Kniha je čtivá a velice vtipná (alespoň mě tak připadala). Jako jedna z mála knih se mi dobře četla. Byla vtipně a srozumitelně napsaná, řešila všední problémy a zajímavě je rozebírala. Všem bych ji doporučila.

O autorovi - Robert L. Fulghum (* 4. června 1937 Texas), americký spisovatel, filosof, učitel, zpěvák, malíř atd. Popularitu si po celém světě získal především svými knížečkami s drobnými úvahami. Má několik vysokoškolských diplomů, ale mluví o sobě jako o samoukovi, jehož něčemu naučila teprve škola života. Hraje na charitativních koncertech na kytaru, spolu se svými přáteli, taktéž spisovateli. Má 4 děti, jeho syn Hunter S. Fulghum je také spisovatelem.