Táta nemá smutky rád

Martina Drijverová
- Současná spisovatelka a scenáristka se narodila roku 1951 v Praze. Studovala na FAMU a na pařížské Sorbonně. Šest let byla redaktorkou dětského vysílání Čs. rozhlasu, vytvořila pro něj mnoho her, pohádek a publicistických pořadů (mj. Princ z pohádky, Strašidelné pohádky ad.). Spolupracovala také s Českou televizí, pro niž psala pohádky, večerníčky a hry pro děti, např. Táta k příštím vánocům, Princ z pohádky, Tajemný svícen..
Prosadila se také v oblasti dětské literatury – vydala nespočet knížek, které byly přeloženy do mnoha cizích jazyků, např. Sísa Kyselá, Máme doma zvířata, Čítanka pro nejmenší, Povedené prázdniny ad. Za svou tvorbu pro děti získala mnoho ocenění, devětkrát obdržela prestižní cenu SUK, dvakrát nakladatelskou cenu Albatros a mnoho jiných.

Děj:
Eva a Jana jsou sestry. Dřív vypadaly jako dvojčata. Teď už ne. Eva nosí brýle a je tlustší. Chodí do 4. třídy, Jana už do 5. třídy. Mají ještě sestřičku Katku. Bydlí ve Viničné ulici a na zahradě mají 3 včelí úly. Dům mají porostlí psím vínem a v rohu zahrady stojí smuteční vrba.
Jednou, když měli od včel hodně medu, tak napsali na dveře cedulku: PRODÁ SE MED. Jela okolo paní celá ve fialovém. Měla zlatou kabelku a boty na podpatku. Koupila si med. Večer pro med přišel její manžel pan Galbovský. K večeru zazvonil u branky nějaký kluk. Jana šla otevřít. Ten kluk se Janě představil. Řekl, že se jmenuje Evžen Galbovský a že je mu 21 let. Jana se do něj hned zamilovala. Ve škole kvůli němu dostala poznámku, protože zapomněla úkol, jak na něj myslela. Polila si šaty tuší. Začala dostávat špatné známky. Nesměla jet na rodinný výlet, na který se moc těšila. Jana zůstala doma. Přijela teta Štěpánka, aby Janu hlídala. Teta zjistila, že Jana má problémi kvůli klukovi. Teta všechno řekla Janiným rodičům.
Jana myslela na to, jak na Evžena zapomenout. Bylo to těžké. Zanedlouho Koukolíkovi (táta, máma, Jana a Eva) měli přijít na návštěvu ke Galbovským. Galbovský měli krásný dům. Všude měli samé sošky, na zahradě měli houpačku a bazének s lekníny. Jana vyhlížela Evžena. Přišel později. Když Jana uslyšela jeho kroky, vylila na koberec kafe, jak sebou trhla. Potom Jana a Eva šli s Evženem na zahradu. Evžen položil Janě ruku na rameno a něco jí říkal. Potom šli domů, a Janě to ve škole zase moc nešlo.
V pondělí měla Jana narozeniny. Dostala spoustu dárků. Taky dostala dárek od Evžena. Byl to krém, mýdlo a voňavka. Když se Jana krémem namazala, tak jí druhý den naskákaly pupínky na obličeji. Trvalo jí týden, než jí pupínky zmizely. Jana napsala děkovný dopis Galbovským. Tajně doufala, že Evžen přijde. Dva týdny se nic nedělo.
Maminka onemocněla a Jana se musela starat o Katku. Jana už o Galbovských měsíc neslyšela. Janin spolužák Petr pozval Janu do kina. Jana nešla. Petr se naštval a Janu kopnul. Druhý den jí řekl, že by ani nikam s tak pitomou holkou nešel.
Ve škole byl koncert a Jana hrála na flétnu. První píseň dopadla dobře. Pak ale přišel Evžen a Jana všechno zkazila. Učitel jí vynadal. Druhý den Jana dostala poznámku a čtyřku z matematiky. Když přišla domů, měla hlídat Katku. Vzala ji do parku a četla si. Katka se jí ztratila. Nikde ji nemohla najít. Šla domů. Katka byla už doma. Našla ji paní Novotná a odvedla ji domů. Jana se ke všemu přiznala. Tatínek jí chtěl dát páskem, ale neudělal to. Nikdo s Janou nemluvil.
Katka onemocněla a měla vysoké teploty.
Další dny si Jana opravila známky a vařila večeře. Jednou potkala Evžena. Všechno mu řekla. On jí dal 10 Kč, aby si koupila bonbóny. Jana pochopila, že je pro Evžena jen malá holka.
Byly Vánoce. Všichni se na Vánoce těšili. Holky pomáhaly péct cukroví. Vyráběly dárky pod stromeček. Galbovští navštívili Koukolíkovi. Pan Galbovský půjčil peníze tatínkovi na auto, paní Galbovská je chtěla zpátky. Místo peněz jí dal tatínek obrázek od Nevelíka jako úhradu. Velmi se jí totiž líbil. Paní Galbovská odešla spokojená a všichni se se na Galbovské naštvali, protože celou dobu jim šlo jen o obrázek. Z toho, že si paní Galbovská vzala obrázek, byli všichni smutní.
Po Velikonocích dostali svatební oznámení od Evžena. Jana s tatínkem se jeli na svatbu podívat. Nevěsta se Janě líbila. Když svatebčané odjeli, šel tatínek s Janou na pouť.
Eva o tatínkovi říká, že je někdy pro radost i zlost. Ale jsou rády, že ho mají a že mu můžou všechno říct. Když jeli domů, ptal se tatínek, jestli je všechno v pořádku. Jana řekla, že ano. A tatínek řekl: "Moc mě těší, když tě vidím veselou. Však víš, že nemám smutky rád."
Šťastná Aneta, 7.A. 2006