Zeď

Jean – Paul Sartre
(1905 – 1980)
Zeď (La Mur)

Děj se odehrává ve Španělsku v době občanské války demokratů proti Frankově diktatuře. Frankisté zatkli skupinu lidí a po krátkém výslechu jim řekli, že jim rozsudek bude oznámen v celách. V jedné cele čekají tři vězňové: Pablo, který příběh vypráví, Tom člen interbrigády a chlapec Juan, který se ničeho neúčastnil, ale jehož bratr byl u anarchistů. Večer jim oznamují, že všichni tři jsou odsouzeni k smrti zastřelením a že rozsudek bude vykonán ráno. Pablo a Tom s tím počítali, ale chlapes zpopelavěl, strach mu zhyzdil tvář a dětským hlasem se bránil.
Později do cely přišel v doprovodu dvou dozorců lékař, který prohlásil, že je tam, aby jim podle možností poskytl úlevu. Pablo si však vzpomněl, že ho viděl na dvoře kasáren ve společnosti Frankových důstojníků a brzy si povšiml, že je ostře pozoruje, že otupělému chlapci dokonce měří tep a čas od času si zapisuje poznámky. Pabla rozhořčilo, že lékař sleduje patologické účinky hrůzy. Nebýt dozorců, vrhl by se na něho. Pablo se snaží vzpomínkami na krásné zážitky vytlačit myšlenku na smrt. Později s nim zapřede rozhovor Tom. Třebaže svou myslí vzdorují strachu, jejich těla se poddávala hrůze. Ačkoli je v cele chladno promáčí jejich oděv pot, jejich tváře šednou. I vzpomínky na krásné okamžiky v životě ztratily půvab tváří v tvář blížící se násilné smrti. Svítá, byla slyšet střelba, začaly popravy. I pro tři odsouzence přišly stráže. Pablo a Tom kráčeli mezi strážemi, chlapce ale museli stráže vléct, když ho pustili, sesul se na zem.
Cestou poručík Pabla odvedl a začali ho znovu vyslýchat. Doufali, že noc prožitá před popravou ho donutí vypovídat a že prozradí úkryt svého druha. Pabla popadlu touha vystřelit si z vyšetřovatelů a tak prohodil: „Je ukrytý v některé hrobce na hřbitově.“ Důstojník dává rozkaz k okamžitému nástupu jednotky a Pablo, který je přesvědčen, že ho poprava stejně nemine, se baví představou, jak budou vojáci marně nadzvedávat těžké náhrobní kameny a nahlížet do hrobek.
Odpoledne stráže zařazují Pabla mezi vězně, kteří nejsou odsouzeni k smrti a procházejí se po dvoře. Tam se Pablo dovídá, že jeho přítel už nechtěl nikoho ohrožovat svou přítomností a neskrýval se u známých, ale ukryl se v márnici, a když se ke hřbitobu přiblížili vojáci začal po nich střílet a sám byl zastřelen.

Autor nelítostně odhaluje nejobludnější a nejodpornější stránky lidské společnosti a absurditu náhod v lidském životě. Povídka je psána ich-formou a patří k základním existencionalistickým literárním dílům.