Ondřej Kment a jiné povídky

JAN HERBEN
ONDŘEJ KMENT A JINÉ POVÍDKY
Praha, 1947. nakl.Brázda (vyd.podniky českých zemědělců), výběr Ivan Herben.


- spisovný jazyk vypravěče, postavy užívají lidový jazyk, nářečí. Vypravěč je vševědoucí, provází čtenáře, což je ale Herbenovým nedostatkem v tomto díle (jednou dokonce zmínka: "kdyby to viděl Herben , určitě by o tobě napsal do novin") - tudíž občas vypravěč zas nevědoucím a prolíná se to.
- snaha přiblížit čtenáři venkov (idylický kraj oproti městu), postavy jsou sice reálné, ale vždy ty stejné typy, jakoby autobiografické, ale nadsazeně hrdinské. Pointa bývá minimální, popřípadě se totálně míjí účinkem (viz Kment). Příběhy se zdají mít snahu přesvědčovat, částečně i moralizovat či politicky uvědomovat. Vyznívají tak trochu trapně, osa příběhu je skoro vždy narušena - a pokud ne, pointa je poměrně nejasná.
Ačkoliv autor se zdá být vcelku vzdělaný a své úvahy vkládá i do díla, které tím aspoň trochu vylepšuje, zůstává na bázi několika postav, které, ač poměrně reálné, jsou pořád stejným (snad autobiografickým) typem, kterého se autor prostě nechce vzdát. Sice nakonec poměrně pěkně vykreslí prostředí (což bylo asi i cílem), samotné příběhy však hrubě pokulhávají, nemají šťávu ani slušný konec.

Ondřej Kment - příběh: na vsi bohatá statkářka chce provdat dceru, ta se ale zamilovalal do chudého a má s ním dítě. Je vyhnána a mladík odejde na vojnu. Když se vrátí, žijí u její tety, pak se vrací zpět do vesnice, kde ale nejsou bráni za sedláky. Ačkoli je Kment po všech stránkách skvělý (krásný, pracovitý, vzdělaný), není volen do rady města kvůli původu. Místo s vesničany se přátelí se studenty, zajímá se o politiku. ZDE STŘIH. 2.část je politický pamflet o Rakousku, jak to v něm vypadá a co se děje. Z 31 stran příběhu je zde takto vyplýtváno 8 stran naprosto mimo hlavní osu příběhu (=1/4!) Posledním dovětkem je, že se Kent přihlásil o slovo, aby se nevolil německý zástupce. "Nebylo mezi něpřáteli ani jednoho zrádce, vystoupení Kmentova nebylo potřeba, ale jeho srdce tenkrát přetékalo." - sám autor si zde zazdí i aspoň trochu možné (ač trapné) rozuzlení příběhu.
Naprosto nesoudržné, osa příběhu se ztratí. Proč vůbec celý příběh na začátku? K zaujmutí pozornosti vesnického čtenáře, jehož je třeba politicky přesvědčit???

Tvrdá ženská - portrét matky. Ukazuje se, že vzdělanost Kmenta, citace, že knihy byly z Dědictví C+M, předčítávání rodičům z knih apod. = autobiografické. Matka je zvyklá na vše, nestěžuje si za žádných okolností (rozduplý nehet od krávy - za chvíli ji vodí dál); neprojevování citů, což je typické pro kraj. Příběh je spíše jen vzpomínkou a úvahou, vlastním náhledem i komentářem. Vlahé, málo propracované.

Jak šel slovácký chlapec na studie - vlastní vzpomínka, jak šel do města a bydlel u paní. Spoustu situací se opakuje jak u Kmenta, opět se jedná o vzdělaného zvídavého chlapce, který předčítá rodičům a je velmi nadaný. Ve městě občas provádí "neplechy",ale na druhou stranu je všemi oblíben, skoro je vlastně až nejlepší z města, příběh v ich formě vyznívá někdy dost chvástavě ("Měl jsem jak se zdá, neobyčejnou paměť"; "dosáhl jsem v tomto oboru velké slávy, neboť jsem uměl mezi jiným dobře mířit; ...). Nakonec oběsí paní Křivkové jejího milého psíka a utlučou ho kameny - chlapec odjíždí domů a už tedy neví, zda se toho domákla.

Zálety - provedení čtenáře vesnicí v čase námluv. Některé věty jsou však přitažené za vlasy ("DI spat, Bauško, di -napomíná žárlivec vedle hospody. - Poďme spat i my."- příliš trapné), autor je opět vševědoucí, ale zároveň nevědoucí, mísí tyto polohy vlemi rychle, až nepřirozeně. Ukzáky písní, nakonec citace z dopisu, který si vypravěč vyžebral od místní dívky.

Vavřinec Zkúmal - opět "kmentovská" autobiografická postava. Jedná se opět o velmi zvídavého člověka, který čte noviny a zajímá se o svět. Nedohodne se však s farářem, který ho křivě zažaluje. Zkoumal se však nedá, nechá se rád zavřít a poté se vždy objevuje před falešným farářem, připomíná mu desatero, naoko mu děkuje apod. Místní chytrák tedy opět vyhrál, napsal o tom povídku, kterou pak čte jeho kamarád student přede všemi, celá vesnice se příběhem baví.

Starej Čech - jedná se o voláka (muže, který ve službě oře s voly), který je se vším srovnaný, má spořádanou rodinu, hodnou manželku, chodí vždy čistě oblečen, ačkoli se záplatami. Je vždy se vším spokojený, vypravěč ho velmi obdivuje - výčet jeho skutků. A o tom je příběh.


Tajemství - vypravěč potká jakéhosi muže, se kterým se baví o penězích - že mu je žena bere. S vypravěčem však sdílí podobný osud, když se potkávají příště, cítí jistou náklonnost k sobě, mají společné "tajmeství" ,ačkoli jsou z rozdílných stavů. Pak starší umře a vypravěč se rozhodne příběh vyprávět (jako by bylo co...). Nijaké, bez pointy.

Hostišovský farář - Herben (aspoň takto to vyznívá z příběhu) jezdí na letní byt do Hostišova. Tam se spřátelí s "ukřičeným" šafářem, který se o vše stará a má i dobré srdce, jakkoli to navenek není hned zjevné. Se šafářem vedou diskuze o revoluci (vypravěč ho přesvědčí, že by byla podobně nespravedlivá a že by se jí nic nevyřešilo) a též o bohu. O jeho existenci není šafář dost přesvědčen, když sleduje bezpráví kolem sebe. A tak rokují a rokují, šafář stárne. A to je vše.

Pod jabloní - vcelku milá úvaha vypravěče o hodnotě pocitu, že někdo může mít něco, o co se potom následně stará (například o svou jabloň). Hmm, a to je, krom občasných historických úvah, asi všechno.