Bavlkovy ženy a jiné povídky

ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ
BAVLNKOVY ŽENY A JINÉ POVÍDKY
2.vydání.J.Otto. Praha, 1923.

- vesnické povídky z moravského prostředí
- užívání dialektu v dialozích osob
- velmi pěkné popisy, pokud je i děj - jinak popisy bezbarvé, dějová linie nulová

BAVLNKOVY ŽENY ****(A.+V.Mrštíkové)
Stěžejní povídku možno charakterizovat užitým citátem: "První žena od Boha, druhá od lidí, třetí od ďábla". Vše začíná idylkou - bílá malovaná chata září mezi všemi ostatními, Bavlnka má na klíně dceru, žena dělá něco v kuchyni, prostě idylka. Tato situace se ale zvrátí, kdž žena rodí - nepřežije ani dítě, ani ona. Nějakou dobu potom Bavlnka hospodaří sám, nerní často doma a dcerku nechává u kmocháčků. Po dvou letech se rozhodne vzít si Verunu, a to i přes pověsti, které oní šíří lidé o jejím pití alkoholu. Když se měkolikrát Bavlnka přesvědčí o jejím pití, zlobí se na ni, ale po delší době je to opět to samé. Tuto situaci ukončí až požár domku, při které jeho žena zahyne. Bavlnka odchází sloužit a šetří peníze pro dceru Sefku.Do jeho chudého a skromného příbytku přichází často Madlena, která mu kupuje tabák, přináší mu večeře a částečně se o něj stará. Když se sblíží, zanedlouho se vezmou. Ale podle rčení je tato žena "od ďábla" - Bavlnkovi zahybá. Když ji přistihne, sousedé vvedou jeho ženu i smilencem a veřejně je zlynčují. Bavlnka odchází do Brna, kde se sanží žít s "polepšenou" ženou lepší život, ale ani tam se to nepodaří. Žena je mu opět nevěrná.Muž se po dlouhé době zase vrací do rodného kraje, kam ho přivedla jeho dcerka. Do hospody, kam se odebere, za ním přijde Madlena s vzhledem žebračky, a prosí Bavlnku, aby ji přijal zpět k sobě. Ten podlehne a odchází spolu. Nakonec mu žena umírá na zápal plic, který byl z její cesty z Brna v zimě a chladu. "Sám Bůh pomáhá od hříchů tam, kde lidé už odpouštět - nedovedou - - - "
Vyvážené popisy přírody a lidí s dějem, velmi příjemné čtení!!!

STAŘEČKŮV POSLEDNÍ SOUD * (A.Mrštík)
* převládá popis situací a prostředí před vylíčením životného děje
Stařec se ubírá na koštování vína -červeného a bílého. Jako každý rok si představuje, že soudí dva znepřátelené tábory, nyní dva sousedy. Každý z nich pak platí "odškodné" - stařec se z nich napije. Tento rok je ale poslední, protože stařecpoté umírá.

TERKA * (A.Mrštík)
V moravské vesnici jsou do sebe zamilováni Terka a Josef. Chlapec ale musí jít na vojnu a dívka zůstává ve vsi sama těhotná a věří na stálou lásku. Zpočátku si píšou zamilované dopis,ale po nějaké době přestává Josef psát tak vroucně. Nakonec přijede na svátky domů a Terky s dítětem si nevšímá. Dívka však zvykne i tomu, a stará se sama.
*Divně zakončeno, není jasný závěr: "Ještě téhož dne viděli Terku jako každý jiný den na tovarychu - na panském."

BOŽEK (A.Mrštík)
Božkova rodina čítá otce , matku a syna Josefa. V dětství se mu nevěnují a syn nakonec odjíždí do Brna a na rodiče zanevře. Když Božkovi umře žena, po dleší době si namluví Verunu - ta ho o všechno obere a nakonec si ho odmítne vzít. Božek zůstává sám v chudé chalupě. Několikrát se zastaví za synem, ten se ale tváří , jakoby ho neznal. Nakonec onemocní a zůstane na posteli - pomáhají mu sousedé. Ke konci svého života dává sepsat závěť a prosí syna,aby přijel - ten odmítne, ale nakonec přijede, chová se ale velmi odměřeně, i když mu otec všechno připíše. Povídka končí slzami otce.

V LESE (A.Mrštík)
Fořt procházející lesem se psem vidí osekané stromy. Opodál se střetne se stařenou , která chtěl klestí na zatopení v chudém příbytku. Fořt je na ni naštvaný, nechá ji vše vysypat a pošle ji domů. Zase opodál střetne malé chudé děvče kdousí za babičkou - fořt ji oblékne do trávnice, kterou zabavil stařeně a dá mu na cestu dvacetník, ať babička koupí chléb.
*opět divně zakončeno: "Ten večer měl pan fořt své dva sokolíky velice rád."

STAŘENKA *** (V.Mrštík)
Příběh pojednává o smrti stařenky - začíná vzváněním jejího skonu, pokračuje zpětně přes její prožitý život. Byla to "stařenka všech" - následuje silná idealizace: jak se stařenka starala o hospodářství, jak vše m radila,skvěle tancovala i přes svůj věk, všichni jí měli rádi atd. Potom popis jejího chřadnutí, nakonec se zpětě schyluje k jejím posledním dnům a stařenka umírá. Dovětkem je ich-forma vypravěče, který se s ní setkala, když vykropovala dům svěcenou vodou a omylem porosila i jeho.
*ideálnost stařenky je nepříjemná, zhoršuje čtenářský zážitek - to se ale během příběhu zlepší, autor se dostává k realistické formě.