Bílé noci

Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Bílé noci


Novela o dvou mladých osamělých lidech, kteří se potkali k večeru v Petrohradě u Něvy.
Dohromady je svedla náhoda, když dívku obtěžoval jakýsi muž a mladík ji rdaši doprovodil. Poté si převypráví své příběhy o samotě a snění: chlapec se s nikým moc nestýká a celé dny ttráví sněním, které se stává jeho životem. Dívka je přišpendlena šaty ke své starosvštské babičce - jako princ pak přichází nájemník, který vezme obě dvě do divadla, a oba se do sebe zamilují. Jednoho večera si dívka sbalí věci a vydá se za ním - muž ale nemá peníze, proto jí slíbí, že se přesně za rok vrátí a budou spolu žít. Když chlapec potká dvku, je tomu přesně rok a v ten moment čeká dívka na smluveném místě.

Tito dva mladí lidé se setkají ještě několikrát, vyprávějí si své příběhy. Hlavní hrdina se zamiluje do dívky - tato zpočátku bere jako přátelství. Po několika "bílých nocích", které spolu prožili čekajíce na onoho muže (hlavní hrdina ke všemu sám pomáhal podnájemníka najít - předával dopis známým, u kterých se mělo psaní vyzvednout), vyzná nakonec chlapec zklamané dívce lásku. Ona to přijímá a dohadují se na společné budoucnosti. Když se objemou, prochází zrovna kolem nich její navrátivší se nápadník - dívka přeběhne tedy od hlavního hrdiny k onomu muži a nakonec s ním odejde, čímž hrdina neskonale trpí - ačkoli dostal dopis o slibu věrného společného přátelství.


Hlavním tématem je zde samota - snění - upřímné přátelství - láska. Oba hrdinové jsou osamělí, a v jejich samotě se odehrává veškeré snění, které pak zaměňují za realitu, což jim potom dovoluje být naprosto upřímnými a zároveň naivními. Vůči okolnímu světu jsou velm citliví - mnoho obdobných zážitků je spojuje, a vytváří tak mezi nimi silné pouto. V této naprosté upřímnosti a nalezení člověka, se kterým si rozumí, je však kámen úrazu - stírá se totiž hranice mezi přátelstvím (na této rovině se oba snaží vztah udržet) a láskou. Dívka ještě nevidí chlapcovu zamilovanost, a proto se o této možnosti vyjadřuje se smíchem, což hrdinu vždy znovu raní. V okamžik největšího citového vypětí při vyznání lsáky a objemutí a rozhodnutí o společném životě, se dostává na scénu podnájemník, v jehož příchod už přestávala dívka doufat. V tu chvíli vymění hlavního hrdinu za lásku onoho muže, čímž mu "zasadí (skoro) smrtelnou ránu". Příběh je zakončen dopisem o přátelství - to se ale nemúže uskutečnit právě díky jemné hranici přátelství - láska: tím, že se mají rádi, přejí to nejlepší jeden druhému. Mladík tedy právě proto přeje Nastěnce její lásku k jinému a sám tím trpí, což naplňuje přesně představu nezištné lásky.


Dostojevskij, F.M. Bílé noci. 4.vydání. Praha, 1971. Albatros. Překl.: Tafel, Miroslav.