Zahozený nůž

FRANTIŠEK XAVER SVOBODA
ZAHOZENÝ NŮŽ
(hra o 4 dějstvích) - 1919 ?
J.R.Vilímek, Praha, 1923.
Děj v máji v Praze téhož dne dopoledne a večer.
osoby:
Škořepa - bývalý soukromý úředník
Melita - jeho dcera
Straka - majetník domů
Jaroslav Vácha - inženýr, jeho synovec

Dějová osa je vskutku jednoduchá: otec se bojí, že domovník chce sbalit jeho dceru a vypoví nájem. Dcera jde odprosit domovníka, mezitím potká jeho synovce - zamilují se do sebe. Na večeři u domovníka se dají dohromady. Ukáže se, že důvodem proč se domovník zajímal o Melitu bylo to, že je jeho dcerou (matka umřela a zanechala lístek se vzkazem pro domovníka). Škořepa se však nic nedoví a je svatba - HAPPY END.

Jedním z důležitých prvků je v příběhu tajemství, které po sobě zanechává matka.
- nesdílnost vůči otci; dopis pro domovníka; rada dceři před smrtí
Otec Škořepina se ho nemá dozvědět - dcera má v případě nouze odnést obálku domovníkovi. Stejně tak funguje i neznámý člověk, který od matky kdysi odkupoval obrázky její dcery. Toto tajemství spočívá v prozrazení pravého otce Melity - domovníka. Ten se ale o dívku zajímá (i když je víceméně nastíněn, že ji chce opravdu jako svou milneku, aby pokořil Škořepu, se kterým se nesnášejí?).
Do příběhu je vmotána ještě jakási "rádobyhrdost" - Škořepa je tak nějak paranoidní a dceru neustále podezírá, že ji chce někdo obloudit (obzvlášť pokud přinese domu kytici). Začíná se u něj projevovat "šílenství", které je signalizováno velmi podezřelým chechtotem.

nedostatky:
- na Škořepův chechtot se upozorňuje až příliš okatě: jakmile se zasměje (což je často), dcera se vždy ptá proč se směje, nebo "strne" či podobně...
- pseudoDostojevština? - otcovo "šílenství"; problém hrdost x pokoření se; (možná i prostředí chudých?):
Melita: Ano ano nepůjdu, nekleknu, nepokoříme se! Já se budu starat, já, já - celý svět se mi otevře. Ano, ano - (zatočí se divoce a jásavě) Změny! Změny!
- příliš dlouhé dialogy rozpitvávající už jasnou situaci - jao pro hloupého čtenáře (avšak ne zas pro příliš hloupého - viz lidové čtení apod.)
- trapná "náhoda": Škořepa vstupuje k domovníkovi přesně ve chvíli, kdymu jdou psát, aby přišel
- není jasné, proč domovník mění tak rychle své chování - od zbožňování Melity a nesnášení synovce k "hodnému beránkovi", který jim chce žehnat k sňatku. Nechce jít autor na ruku čtenářovi, by se mu zdál nejdřív špatňákem a pak v průběhu děje se "rozuzlilo"???
- může být happy endem skoro incestní sňatek příbuzných?

shrnutí jednotlivých dějství:
1) rozehrání příběhu, dívka přinses kytici, podezíravost otce, tajemství matky+její obrázky a tajemný jejich kupec; vypovězení nájmu, dívka jde "odprosit"
2) otcovy paranodiní myšlenky (rádoby obdoba Raskolnikova?); otec se nesutále dožaduje vědět, co bylo u domácího v pokoji, když ho šla odprosit - začíná být (až příliš) jasné, že tam byly obrázky. Otázka "dobrodiní" - urážky - pokoření se
3) zákěřňák domovník ("Škořepo - to nejmilejší ti ukradnu, přímo do srdce tě bodnu!). Ing Vácha (synovec) též přišel na večeři, ukáže se že s Melitou byli na tomto už smluveni. Výpověď nájmu dal otec kvůli kytici, kterou považoval za Strakův dar dceři - dal jí ji ale Vácha. vzpomínky synovcovy matky na strýce zamlada. Začíná být trochu jasné, že Melita je jeho dcerou ( viz dopis matky!). Zde už lze očekávat, že od ní dá ruce pryč a požehná sňatku se synovcem, čímž se vyřeší ihned i krizová bytová situace.
4) Vyřešení tajemství (2x kytice, 2h zdržení tenkrát u domovníka = rozmluva se synovcem). Když Škořepovi dojde, že Melita asi není jeho dcerou, reaguje Straka zoufale: "Kdo by vás tak bodl do srdce?" - haha, už je jasné, že je otcem domovník. Přinese se lístek od matky, Straka otevře - nakonec ale Škořepovi a všem nalže, že Melita je opravdu Škořepovou dcerou. Pak sňatek a HAPPY END