Mendík

(Obraz z učitelského života)

in: Valgatha a iné prózy. 1.vydání. Bratislava, 1956. SVKL.


Příběh se odehrává za blíže nespecifikované doby, ale zdá se, že se jedná o autorovu současnost, 19.století. (mendík = v evanglické církvi chudý žák jako služebný pomocník kněze). Mendík se zde dostává do rodiny učitele. Jednotlivé postavy jsou přímo vypravěčem s čísly podle důležitosti popsány v kapitole I., kde se rovnou též naváže dějem.
Učitel je přísný, skoro až nespravedlivý, jeho žena na tom není lépe. jejich přízeň požívá druhý chlapec (syn učitele), který se dovede ze všeho vytočit a vinu svalit na Martina. Osa příběhu mendíka však vlastně neni vůbec důležitá - hlavní zápletka se strhává kolem dcery učitele Sidonie a místního kaplana Trnovského. Ti jsou do sebe zamilováni, ale rodina dívky chce (hlavně matka), aby se výhodně vdala. Jako vhodný bohatý kandidát je představen Volovec, řezník odvedle - naprostý opak ideální postavy Trnovského. Sidonie nechce Volovce (který neumí ani pořádně slovensky), ale překvapivě kaplana. Mendík Martin jim potom pomáhá, když předává dopisy - nakonec je ale učitelem přistižen. Když už mají mít Sidonie s Volovcem svatbu, je mendík za trest poslán spát do chléva. Po chvíli někdo přichází ukrást kozu - mendík jde pro pomoc a potká kaplana. Ten zavolá zbytek a zloděje dopadnou - kozu šel ukrást Volovec. Ze svatby tedy sejde a kaplan se (asi během týdne) stane farářem ,takže si může vzít Sidonii a žijí spolu šťastně až do smrti.

- motivace činu Volovce je přinejmenším dosti záhadná

- medník vlastně skoro vůbec nefiguruje - pouze v "důležitých situacích", jako je setkání Trnovského a Sidonie při jeho pádu ze stromu, předávání dopisů a nakonec zjištění, že někdo krade kozu.

- postavy dosti nepropracované, zjdenodušené, typizované a idealizované

- několikrát je děj přerušen, když se náhoédně setkává Trnovský s Martinem - nejnásilněji v případě, kdy chlapec trhá ovoce pro syna učitele, je skoro zasažen kamenem zrádného chlapce a padá ze stromu - v tu chvíli jde kolem kaplan a v poslední chvíli ho zachytí. Pak se dá do řeči se Sidonií.

"Neboža Martin sa chcel vyhnúť, aby ho kameň neobrazil, ale v tom pohnutí stratilo chlapča rovnováhu a so srdceraniacim výkrikom - letelo dolu.
Svojvoľný Mutius skríkol, skríkla i deva, prebudená z ľúbostného snenia šuchotom lámajúcich sa haluzí. Ale Hospodin ochraňoval úbohého osiroteného menídka. On poslal anjela v podobe jedného mladého, v čierny šat oblečeného šuhaja, ktorý padajúceho chlapca v tom okamihu, ako sa jeho telo k zemi približovalo, zachytil do mocného náručia a ako čo by sa nič nebolo stalo, položil na pažiť pod hrušku sa zelenajúcu.
"Trnovský!" vydýchla z omráčenia strachu sa prebudivšia Sidonia, na jej tvári zahrali ruže prvým bleskom slnca zaliate a z ruky jej vypadol dopoly obtrhaný králik."
* =velmi romatická scéna setkání milenců v momentě vypadnutí "dopoly obtrhaného králika"


jazyk:
autor užívá jazyková ozvláštnění (což je snad jediné na textu ještě zajímavé...)
- pro Volovce - zvláštní "nářečí", kterému skoro není rozumět - oproti spisovně hovořícímu kaplanovi je potom vidět jeho nedovzdělanost
- pro učitele - postava zesměšněna užíváním latinských vět (přeloženo vždy pod čarou) - viz podobně Ján Chalupka - Kocúrkovo)