Jan ve smutku

VÍTĚZSLAV NEZVAL
JAN VE SMUTKU

1.vydání. Sfinx, Praha. 1930. Edice Růžová zahrada.

Motto: "Rozmarný smutek zrcátka
pokresleného vzpomínkami"

Písňová forma příběhu o lásce mezi Janem (ten se vždy objevuje ve smutku) a Marie, ačkoli chlapec se předtím zamiloval do Hortensie - místo ní však k němu přišla na prázdninách do pokoje Marie, čímž vše začalo. Vztah má zanedlouho trhliny, neb ani jeho vznik nebyl vlastně natolik prožitý a byl založen víceméně na tělesné stránce, k čemuž se přidává i stereotyp po dleší době spolužití.

Dílo je rozděleno do 5 zpěvů :
1. zpěv : setkání Jana s Marií
2. zpěv : život milenců ve společném bytě (všednost)
3. zpěv : prostředí v přírodě (na louce), kolovrátek vypráví pověst o pasáčkovi, který měl dát královi své stádo ale nechtěl. Nakonec se ukáže, že to jsou královy děti, pasáček odchází na hrad s králem. Opět vykreslení prostředí, Jan se probouzí. (v druhém verši vždy oslovení kolovrátku, 1. a 3.verš jsou shodné).
- tento zpěv vůbec nezapadá do předchozích
4. zpěv : Jan nad hrobem své milé. Nastínění jeho osudu - od dětství ve škole, dospívání si užíval velmi, až "se stal bezvousým kmetem". Podobně líčen osud Marie, která též "ztratila dětství", svobodu a volnost ve škole.
5. zpěv : básnický subjekt potkává Jana na Kampě. Poetistické vjemy, pocity - radost, smutek dohromady.

Každý zpěv je jiný, dohromady tvoří zvláštní celek. V každé sloce je 5 veršů, časté je jejich opakování (v jedné sloce) nebo opakování slok. Vytváří písňový dojem.
Pocitová hravost, poetism.

(1.zpěv)
"Prach smíšen s akáciemi
se třpytí v třepotavém čtverci
jejž kreslí západ na koberci
a poletuje nad zemí
Jan v smutku podobá se herci"

(2.zpěv)
"Kuchyň je z lásky k pradlenkám
a k octu cítit mydlinami
Ač Bebé Cadum volá mami
nesluší vrásky milenkám
Jan s Marií jsou opět sami"

(3.zpěv)
"Jak motýluje kanafas
pod jitřní pastelovou klenbou
již slunce týrá zlatou plombou
Vytepán ze zlata ční klas
Naháčci umírají hanbou."

(4.zpěv)
Raz dva tři čtyři pět šest let
Slepička mi je zahrabala
Trala lala tralala lala
Raz dva tři čtyři pět šest let
byl jednou liliový květ"

(5.zpěv)

"Pak zatáhl svůj chlubný chvost
a jal se mluvit bez chvástání:
Jsem chuďas ušetřte mne daní
však objevil jsem skutečnost
Přivedu všecky lidi na ni.

Nazírati ji ze všech stran
S ličidlem v kraječkách i nahou
Měřit ji počtem mírou vahou...
Po těchto slovech ztichl Jan
a šli jsme na potulky Prahou

Hra listí klobouků a střech
Byl konec července byl pátek
na Kampě plakal kolovrátek
plakal až na vltavský břeh
a plakal u výčepních vrátek

Nejeden chodec jenž tu šel
zastavil se a zpíval píseň
před výčepem kde čpěla plíseň
a povzdychnuv si zaslzel
To nebyl smutek ani tíseň "


F.X. ŠALDA - MÉ OTAZNÍKY A VYKŘIČNÍKY NAD POSLEDNÍM NEZVALEM (s-257-265)
in: Kritické glosy (1939, Melantrich)

Jan ve smutku - "veršovaná povídka o pěti zpěvích"
1.zpěv - Jan ,zženštilý dandy, střídá milenky (Hortensii a Marii)
žurnalistická klišé "přivádí drama do kolise"
manýrované preciosity: "opálové nudy Hortensiiny teplé vany"
- "jež posedla je u milenek" - otázka Mariiny homosexuality s Hortensií (Šalda: ženy oddané tribádii cítívají k mužům odpor)

2.zpěv - nadbytek banálních detailů v popisu manželství
- "utopenec na DNĚ VORU" - ???
- "vlasatice moru" - nesmysl v tomto kontextu, jen pro rým
- PODOBNÉ VĚCI JEN PRO RÝM ČASTĚJI
- po roce odjíždějí manželé na venkov, by vylepšili vztah

3.zpěv - venkovská idyla
- "týrá zlatou plombou" - nutně pouze rým ke "klenbou"
- vztah se vylepší, při bouřce však Marii zabije blesk (zdá se jako deus ex machina byl objednán básníkem)
- "zlé šero bombardování zátopy kamenitých tropů a valilo se přes potopu Slunce se hrůzou schovalo nastal věk mlh a zlatokopů" - poukaz na popis bouřky u Zdirada Poláka

4.zpěv - prozpěvování zmatených říkanek a písniček, o nichž básník praví, že jsou jeho zpovědí sobě samému "skanduje hlasem saranče/ své sladké opálové jamby / užil dost štěstí smutku hanby / z děr jejo shnilé baganče / štírové otvírají kamby"

5.zpěv - Jan hází prasátka zrcátkem, přijde k básníkovi a řekne mu: "vynalezl jsem skutečnost. dnes nechci už nic než žíti"
- "pochopení skutečnosti" jako jalová fráze
x Nezval sám protestoval proti "filosofické poezii"

Jan - básnická povídka, vešem romantická (viz Byron, Puškin, Musset)
- uzavřená strofa
- ABBAB - to ale žádá plastičnost, logický jas či fabulační kouzlo
x Nezval neumí vypravovat