Polnočný denník

MAXIM E. MATKIN
POLNOČNÝ DENNÍK
(Prvý slovenský internetový bestseller)


Matkin, E.Maxim. Polnočný denník. 1.vyd. Slovart, Bratislava. 2002.
(maxim@gratex.sk)

Kniha vycházela po částech jako "internetový deník" na www.inzine.sk od 25.6. do 19.12.2001, každá kapitola pravidelně po týdnu. Dohromady se tak sestavil zajímavý příběh o autorově životě, který je vlastně spletený z nemilostně milostných etud. Od jednoho rána, kdy zůstal sám, se s ním dostáváme až ke "konci" s rozdílem, ýe mezitím stihne poznat několik jemu milých žen, a to i v biblickém slova smyslu. Nad vším vidí ironický přehled, který, má nejen Matkin, ale i jeho skoro-všudypřítomná sestra „Hysterka“. A tento přehled je „naozaj“ potřebný, neb situace, do kterých se postavy dostávají, jsou leckdy velmi nepříjemné, a mnohdy k pláči – od hádek a pocitu osamění až k samovolnému potratu a rozvodu.

Všechny kapitoly (kromě poslední) jsou očíslovanými „nocemi“, ke kterým je vždy připsán eroticky provokativní název („ten istý penis“, „zasväcovanie panny“) - postavy zde vždy, ať už více či méně, řeší daný problém. Celým textem prostupuje téma secu, leckdy až příliš nezávazného, ale tím více pak vystoupí do popředí osamělost postav, hledajících stále štěstí v nejistých vztazích a toužících po opravdové lásce.

Mezi několik nejbližších patří jeho sestra, matka, kamarádky sestry Hysterky. Občas se vynoří někteří příbuzní, například podivín otec se svou přítelkyní nebo bratranec, u kterého má čtenář zapochybovat (stejně jako Hysterka), zda s ním nečeká Hysterka dítě. Objeví se manžel sestry „Exot“, který sehraje několik ztrapňujících scén, aby nakonec sepsal žádost o rozvod, „kterou si zřejmě sám i koncipoval, protože jsme v němém úžasu dumali nad množstvím stylistických zvláštností obsažených v textu.“ „Vztahy“ začínají a končí minimálně se třemi kamarádkami – Raněnou Labutí, Sante a Pařížankou. Díky nim se spřátelil i s homosexuálním veterinářem Alexem a poté i s jeho přítelem doktorem. Všichni v knize rozebírají vztahy a snaží se přijít na nějaký „zaručeně-ten-pravý“ tip na způsob života.

Jazyk textu je velmi živý, používá se často přímá řeč, autor je skoro v neustálém kontaktu s ostatními. Kniha je vtipná, má příjemný nadhled, ačkoliv se nakonec nedozví nic zásadního, nemusí se nad knihou namáhat,a to může být také ale i pro mnohé příjemný důvod, proč se k ní po čase vrátit znovu.

„Zdvihol som starý matrac,aby som urobil miesto novej posteli, a našiel som tam načaté balenie nejakých liekov. Pozrel som si návod a dospel som k presvedceniu, že príbalový leták antikoncepčných tabletiek by mohol´ byť použitý jako námet na béčkový horor. Poučený hrôzostrašnou kapitolkou o tom, čo sa môže stať, keď žena vynechá dávku, som napriek tomu, že sme ešte nazakopali vojnovú sekeru, vytočil číslo a povedal Sante, že si u mňa zabudla tablietky a či jej ich nemam doniesť.
- Tabletky? - spýtala sa prekvapivo odmerane. – A aký majú názov?
- Logest, – přečítal som z papierového obalu.
- Ja užívam cilest, povedala Sante a tresla telefónom.
Ešte než som stihol niečo vymyslieť a znovu jej zavolať, niekto zazvonil při dverách.