Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová

Božena Benešová
Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová

9.vydání. Praha,1959. Československý spisovatel.

postavy: Věra Lukášová, její babička, pan Láb, Jaroslav Kohout

děj: osa příběhu Věry se protíná s osou dobro-zlo v knize, tyto póly se u Věry promění - kde čekala dobro, objeví se zlo (pan Láb) - a naopak kde čekala zlo, objeví se dobro a svatba (Jaroslav Kohout). Věra tak příběh zakončuje "šťastnou svatbou", která je v knize očekávána.
11tiletý sirotek Věra Lukášová si hraje se dvěma balony - červeným (don Pedro - )a modrým (don Pablo +). Důvodem jejich pojmenování je příběh , který četla Věra v knize, kterou našla na půdě. Pojednává o dvou hrdinech, kladném donu Pablovi a záporném donu Pedrovi. Oba se uchází o dívku Elvíru - má připadnout zápornému donu Pedrovi. Mezitím se ukáže, že don Pablo je skutečný syn knížete a tudíž že se má ucházet o svoje dědictví a pomoci lidu, který je sužován donem Pedrem. Příběh však nemá konec, a tak si Věra pojmenuje stejně dva balony a sama se stává krásnou Elvírou, stejně jako velkým inkvizitorem, který má odsoudit dona Pedra na smrt.
Příběh začíná odříkáváním španělských řek a měst - jedinými španělskými slovy, které Věra zná. Proto se jde projít až pod okna vzdělaného pana Lába, jehož se ptá na španělské věty. Ten slíbí, že až je bude mít napsané, může za ním přijít do domu.
Když si ve své "oblasti", tzn. na jejím tjaném místě, hraje s balony, odsoudí dona Pedra na smrt a odhodí ho pryč. Míč se dostane do rukou chlapci , který seděl za zdí. Když přijde k Věře, začne se jí posmívat a míč jí odmítne vrátit. Nakonec jí dá hádanku, aby uhodla jeho jména - když Věra odpoví, že se jmenuje Jaroslav Kohout, zlomí v něm jeho odpor k ní.

Mezitím se jde podívat za panem Lábem - nevědouc mu klade "hříšné nástrahy", o kterých četla v knize a neví co to znamená. Panu Lábovi se očividně líbí - až se dívka poleká, že se mu něo stalo, za což ji vyžene. Pan Láb potom jde na hřbitov, kde je Věra s babičkou a zapovídá se s babičkou o páterovi Bendiktovi, který všechny hříchy odpouštěl, i ty nejhorší, což je pro něj omluvou jakéhokoli jednání. Babička ho chce získat pro Věru jako částečného vychovatele.

Chlapec musí ze vsi odjet, a tak se snaží vyhledat ještě Věru, aby se s ní rozloučil. Nakonec ji najde na náměstí, ale Věra se s ním nebaví. Věra se bojí, že zabila pana Lába - když u něj byla a chtěl na ni sahat, dala mu ránu pod ohryzek, kterou ji naučil Jaroslav. Pan Láb se uhodil o stůl a spadl na zem. Jaroslav se tedy rozhodne, že se tam zajde podívat a zjistí, že žije. Načež se dohodnou na tom, že se vezmou až budou moci. V tom je ale vyruší babička a vynadá Věře, že měla jít za starým panem Lábem a místo toho tady běhá s nějakým uličníkem.

Věra řeší dvě pro ni základní otázky: co jsou "hříšné nástrahy" a jak rozlišit dobro a zlo. S těmito otázkami jde tedy za panem Lábem - posledně u něj nechala modrý míč, aby měla důvod tam zajít. Pan Láb se zpočátku zdá jako kladný hrdina a Jaroslav jako záporný. Také míče, které po jistý čas mají, tomu odpovídají: pan Láb má modrý míč (kladného dona Pabla) a Jaroslav má červený míč (dona Pedra). Potom se role obrátí a zjistí se , že kdo byl dobrý je zlý a naopak. Jako sirotek slýchá též často o tom, že její maminka byla špatná a neví proč. "Hříšné nástrahy" klade sama Věra panu Lábovi, aniž o tom ví. Babička se zde jeví jako jiná generace, která nemá už takový kladný vliv na dospívající dívku, kterou by chtěla podle svých měřítek, což už pro Věru v tomto věku není možné. Zároveň ji ale chce uchránit od "hříchu", a proto ji posílá za panem Lábem. oproti tomu stojí čistota a upřímnost Věry a Jaroslava, kteří se nakonec spřátelí natolik, že se htějí vzít.
V postatě se dá říci, že Věra dokončila příběh, který zůstal v knize bez konce.

jazyk - založeno na mluvě jedenátileté dívky.