Pásmo

Guillaume Apollinaire
(1888 - 1918)
[gijom apolinér]
Pásmo

Úvodní báseň Pásmo v Apollinairově básnické sbírce Alkoholy života je snad jeho nejznámější básení. 162 volných veršů zakončených postupným rýmem, bez pravidelného rytmu tvoří nepravidelné sloky. Je to tedy už na první pohled báseň, která se liší od tradičního způsobu uspořádání básnického díla. I její obsah čtenáře překvapí.
Básník je v centru Paříže, oslovuje Eiffelovu věž, nazývá ji pastýřkou, ale jeho mysl volně těká dál. Projde ulicemi, kudy denně spěchají dělníci i písařky a kde denně tovární píšťala svolává lidi k radostné tvořivé práci. Myšlenka přeskočí ke vzpomínce na modlitbu v kolejní kapli, na víru v Krista. Představa boha je spojena s nebem, ale obloha patří také těm, co létají a je tady antický Ikarus, ale i ptáci, ti naši-evropští - vlaštovky, havrani, ale i ti z Afriky - ibis a plameňáci a také kolibříci z Ameriky a vznešení pávi a ti nás přivedou k pohádkovým ptákům Nohovi a fénixovi a ptáci se sbratřili s moderními létajícími stroji a ocitáme se v říši techniky u " stád autobusů ". Básníkova představivost putuje dál, střídají se v ní evropská města, objeví se i Praha. Na pařížském nádraží se zastaví u rodin emigrantů, kteří se chystají odjet za nadějí do Argentiny. Postojí ve výčepu levné hospody, dívá se na barové tanečnice v drahé restauraci. Pije život jako alkohol. Nad ránem se opilý vrací domů, když:
" Slunce, hlava uťatá
se ku-ku kutálí"

Apollinaire jakoby do své básně kouzelnými nitkami vtáhl celý svět a minulost spojil s přítomností. Byl z těch, kteří svou tvorbou otevřeli novou cestu poezii.

Guillaume Appolinair: Alkoholy života
Přeložili: K.Čapek, A. Kroupa, M. Kundera
Nakladatelství Československý spisovatel, Praha 1965
Edice Klub přátel poezie